Princeznička

Tenhle příběh by se mohl stát každému, kdo by byl stejný jako ona. Tato dívka byla pro všechny záhadná jen pro jednoho ne. Princ věděl, když je jí smutno nebo se trápí, ale neměl odvahu ji něco říct a moc ji chtěl pomáhat a kamarádit se s ní. Princ ji znal, aniž by to věděla, byl citlivý a hodný. Jmenoval se Jonáš. Dívka byla pěkná a plná kouzelných vlastností jako citlivost, dobrosrdečnost, obětavost. Ve městě ji znali všichni, její jméno bylo Alenka. Nastal den, který byl pro některé plný změn. Alenka šla do lesa na procházku. Procházela se každý den, takže to už byl rituál. A v lese měla své tajemství, o kterém nikdo nevěděl. Zpívala své písně, které šli od srdce. Tak jak se cítila, tak zanotovala, ale v jejím zpívání se začalo ozývat něco jiného. Byl to tlukot kopyt, ale odkud to šlo? Kůň se přibližoval a byl stále blíž. "Aaaaa", zakřičela dívka. Princ Jonáš ji málem srazil. Kdyby neuhla, tak si to bude Jonáš vyčítat celý život. Princ sesedl z koně a začal se omlouvat. "To jsem nechtěl", řekl. "To nic," odpověděla. Tak začalo velké kamarádství. Každý den za ní jezdil a vše říkal svému příteli Filipovi, který ho sám nabádal, aby jí to řekl. On na to neměl odvahu. Bál se, že bude odmítnut a bude nešťatný. Další den si řekla Alenka, že mu ukáže to velké tajemství, které má. Sama mu naznačovala, aby to řekl, ale on nic. Nechala mu zavázat oči. A šla na místo, kde měla své přátelé. Ti přátelé nebyli ledajací, byla to zvířátka a ona znala jejich řeč. Věděla jak s nimi komunikovat. On to zatím nevěděl. Řekla: "Sedni si sem". On ji důvěřoval. Sedl si a ona mu zdělala šátek z očí. A začala představovat:"Toto je veverka Alice, zde vidíš jelena Milana se srnkou Miladou a novým narozeným kolouškem Janem, a zde je divočák Andreas, motýl Emanuel, medvěd Kulička s medvědicí Lindou a mládětem Venoušem a všichni jsou mí přátelé. Udiveně se na ni díval a zkoušel si všechny zapamatovat, ale nestíhal to. Byl trochu překvapený, ale mile překvapený. Na zámku se konal ples a ona nevěděla zda jít. Jonáš se zvířátky ji přemlouvali a Alice teda kývla, že půjde. Koupila si látku a se zpěvem si ušila své první plesové šaty. Jonáš pro ní přijel v kočáře a donesl ji krásnou růžičku, kterou si dala hned do vlasů. Hned vypadala jako princezna. Podal ji ruku a pomohl ji do kočáru a odjeli v tichosti na zámek. Ani jeden neměl najednou slůvka. Po chvíli se ocitli před zámkem. Vešli do sálu a všichni oněměli úžasem. Filip, přítel Jonáše, měl plán, jak mu pomoct říct ji své city. On o tom nevěděl a ani Alenka. Filip vyzval Alenku k tanci a i když to Jonášovi rvalo srdce, svolil. Alenka tedy šla tancovat s Filipem. Filip začal s konverzací:"Víš, že jsi krásná?" Hned odpověděla: "Krásná je jen Panna Maria". "A skromná,"řekl Filip. "Víš, že jsi pro jednoho tajemná?" zeptal se. "Možná mám tajemství, ale jeden přítel mě zná,"odpověděla. "Proč si zesmutněla? Ty ho máš ráda, že?,"zeptal se. Odpověď zněla: "Ano". Jonáš byl zmaten, chtěl vědět o čem si povídaj a poznal, že najednou zesmutněla. Filip ji nechtěl vidět smutnou a ukázal na orchestr, aby přestal hrát se slovy: "Už jsem našel svou nevěstu." Ona nevěděla, co má říct. On ji zašeptal do ucha: "Věř mi." Jonáš přemýšlel, a řekl:"Dost rozumnosti." Běžel za ní a zeptal se: "Copak s ním budeš šťastná?" Ona odpověděla: "Nevím." A Jonáš pokračoval: "Ale to nejde, nesmím tě znovu ztratit." "O čem to mluvíš?Řekni mi, co tím myslíš?" zeptala se. "Jsem plachý a rozumný"....řekl a chvíli mlči. Zeptala se ho: "Dořekneš to?" Už to vypadala, že to neřekne, ale on se na ni podíval s úsměvem a řekl: "Miluji tě". Hned začala plakat, ale štěstím, už myslela, že to neřekne. A hned mu na to odpověděla: "Konečně, myslela jsem, že to nikdy od tebe neuslyším." A Jonáš se hned zeptal co Filip? Ale Filip to hned vzal do svých rukou a řekl: "No ty bys jí to snad nikdy neřekl, " a zasmál se. Ale po chvíli přišla zvířátka, chtěla se podívat na Alenku. Lidé se lekli a při tom se dívali s úžasem, co tu pohledávaji. Alenka jim vysvětlovala, že zvířátka přišla za ní. Veverka jí hned řekla: "Alenko vypadáš jinak. Tohle bys měla začít nosit častěji." Alenka ji hned odpověděla: "Díky za kompliment, ale to na mě není." Lidé se zlekli a hned začali křičet po celém sále, že je čarodějnice. Zvířátka, chtěla vystartovat po lidech, ale Alenka je zarazila. Lidé nechápali co řekla a začali křičet, ještě silněji, je to čarodějnice a pobádá zvířata proti nám. Alenka hned vykřikla: "To není pravda," a utekla. Jonáš to nevydržel a zastal se jí. "Lidé vy nevidíte, co pro vás udělala?Ona jim řekla, aby vás nechali. Nic víc. Hned člověka odsuzujete, když je jiný než vy a neklebetí s vámi," dořekl tato slova a utekl za ní. Lidé si uvědomili, že byli zbrklí a nejednali správně. Už tolik nepomlouvali a stali se uvážlivější. Jonáš věděl, kde nalezne svoji princeznu na místě, kde bývají zvířátka a ta jim pomohla najít cestu, neboť ji neznal. Sama ukázala cestu k ní. Věděla, co pro ní udělal. Když ji uviděl, hned k ní přišel a omlouval se za lidi. Ona plakala. Byla všoku. A ptala se proč lidé jsou takoví. Z pláče unavená usnula a Jonáš s ní zůstal a sám usnul. Ráno se probudili a Alenka se na něj usmála a zeptala se: "Ty si tu byl celou noc?" Odpověděl: "Ano, a myslím, že lidé už nebudou tací. Podívej se". Okolo nich ležela snídaně pro ně i zvířátka." Toto je poděkování od lidí" stálo na čarovném lístku. Alenka se rozesmála a přivolala zvířátka, aby se šla najíst a po snídani hned zašli za Filipem. Neboť si nám pomohl tady máš něco z naší snídaně, kteří nám donesli lidé. "Lidé?"udivil se. A jak to bývá v pohádkách? No přeci zazvonil zvonec a pohádky je konec.

---