Rekapitulace...

Jeden muž, který se už ztratil...a je to tak dobře...Jak název napovídá, je to jen taková rekapitulace...A nějak tam ty verše rytmicky úplně nesedí. Však myšlenky zůstaly zachovány...Ještě třeba říct, že nás dělil třiadvacetiletý věkový rozdíl, pro lepší pochopení.

Jakoby náhodou díval se na Ni,
na baru stával opodál...
Se sklenkou Johnieho Wolkera v dlani.
Nevěděla, že o Ni stál.

Mrňavá holka z kuchyně,
jež očima těká sem a tam
a tváří se tak nevinně....
Tak Jí snad viděl tenhle Pán...

Když s Ním započala hovor,
s tváří pevnou jako skála,
vskutku vražedný měl humor
a ona se pořád smála.

Velice si Jí tím získal.
Veledobře Jí s Ním bylo!
Humor a klid z Něho tryskal
a to se Jí zalíbilo.

A tak jednou, po skončení
do hospody spolu zašli,
kde podlehli pokušení
a přímou cestu k sobě našli...

( Seděl na barové židli,
  ona proti Němu stála.
  Co na tom, že "Krtek" pidlí,
  nenávist mu z očí sálá...)

Tehdy v baru v Americké
poprvé se políbili...
Přes okolí hysterické
tuze rádi spolu byli.

Celý měsíc před odletem
o své budoucnosti snili.
Přemýšleli nad dítětem,
nad tím, jak by spolu žili.

Odlet byl nasnadě.
Smutek s ním za jedno.
Můj pobyt v Granadě,
nesl se nesnadno.

" Avšak dobře bude,
  protože MUSÍ BÝT!
  Jak to jen trochu půjde
  letím Vás navštívit ! "

...Jak slíbil mi, tak se stalo.
   Letištní objetí.
   Kdepak se tolik štěstí vzalo?
   Já nemám ponětí...

Těch deset dní, co se mnou byl
uteklo strašidelně.
Však potom se čas zastavil
a bylo prachmizerně.

                //

První známky napětí,
deprese a osamění.
Schází mi to objetí,
ale nikdo tady není!

Tak se vracím předčasně.
V hlavě řádí uragán.
Cítím se furt nešťastně.
Odnáší to milý pán...

Zastavit to nejde zcela.
V hlavě samá svinstva plavou
a jak neřízená střela
v chaosu se řítí hlavou!

Nemám domov! Nemám práci!
Nemám vůbec žádný plán!
Ztrácím smysl pro legraci!
...ještě, že je tu ten pán!

Jenže už to není ono,
neboť Ho to velmi souží...
Všelijak se snaží pomoct,
po mrňavé holce touží...

Mě ale štve celý svět!
Měla bych se někam schovat...
Já však raděj plivu jed
a musím Ho provokovat!

                ///

Nesmysl to omlouvat...
Dokud nebudu mít řád
a nezačnu pracovat,
nemějte mě radši rád...

Chybíte mi, Tomáši...
Hlavně sama sobě chybím...
Sama sebe nesnáším
a za sebe se i stydím....

Nechci bolest působit
tomu, koho ráda mám.
Nechci Vás víc znechutit.
Sama se nepoznávám...

Na nějaký čas se musím ztratit.
Na jak dlouho nepovím...
Moc bych se Vám chtěla vrátit,
až se zase uklidním...

Opravdu se strašně stydím,
že se chovám...však Vy víte...
Cítím lítost, když Vás vidím.
Pochopit to nemusíte...

Promiňte mi. Cítím stesk.
Po tom, jak Nám hezky bylo...
Nějak vytratil se lesk
a všechno se zatemnilo...

                    ////

.... Vy to víte. Já to vím.
     Jen to nějak mapuju.
     Zdraví Vás Váš Antonín,
     S Díky...Spíše s Děkuju!

---