Jsem jinej

Za kouskem štěstí za nějákým snem,

občas jak slepí bezhlavě jdem,

po cizí cestě co nemá svůj směr

a děravý boty,žebrácko hůl,

kolikrát slyšel sem tak nebuď vůl,

řekni si sem, tvrdej jak stůl.

A že prý mi každej může políbit záda,až tam kde končí,
          
no to je paráda,

jenže já sem možná trochu jinej,

nejspíš blázen,na nenávist  sem línej.

A tak teda sám, já  vždycky  dám,                  
                   
ruku pomocnou,taky vyléčím něčím člověčím, duši nemocnou,

rád všem poradím, to mi nevadí,všem keří na dně sou.

 

Sám však nic nemám,jen prázdnej dům,t

ak tady sedím na truc všem snům,

z okna ven hledím,jak smutnej pes,

včera i zítra je bohužel dnes.

Bez ženy dětí,měním se v troud,

všechno to letí já se nemůžu hnout,

hergot tak najít si pro sebe kout,

zase být šťastnej zapomenout!
 

 

Za lásku klidně dáváme čest,

pro každou ženu,co nás chce svést,

stačí jen říct,tak si mě vem,

prožiješ peklo,no co tak ať,

nech si ty keci,radši to zkrať,

v noci pak voláš,jen se mi vrať.

Tak na co si hrajem,k čemu šaráda,

řekl mi známej,je to paráda,

jenže já sem možná trochu jinej,

žiju po svým a život můj je stinnej.

A přece dám,všechno co mám,

za štěstí jinačích,jen

stát opodál, abych se v stínu smál,to mi nestačí,

umím za práci vzít,jdu kam je třeba jít,přitom se netlačím.

 

Sám však nic nemám,jen prázdnej dům,

tak tady sedím na truc všem snům,

z okna ven hledím,jak smutnej pes,

včera i zítra je bohužel dnes.

Bez ženy dětí,měním se v troud,

všechno to letí já se nemůžu hnout,

hergot tak najít si pro sebe kout,

zase být šťastnej zapomenout!

---