V mrazivém tichu krásy

Stovky zimních očí,
v Austrálii tedy spíše letních,
čekají na noc, až oknem vkročí,
až slunce usne a venku se setmí

Stovky mlčenlivých očí,
co jiskří jak prskavky ve vzduchu
Hvězdy jsou náhle nějak jinčí,
když zkoumám je přes led rampouchu

Stovky dětí se kdesi v dáli smějí,
někdo jen tiše klečí
Andělé světa padají do závějí
a on snad trochu brečí

V mrazivém tichu krásy
vločky na nose roztávají
Pak zavál vánek Spásy,
on smekl před Nadějí

A ze všech sil dech svůj tají,
aspoň pět vteřin či minut pár,
srdce mu zaplavil mocný žár
Co na tom, že vše tak zebe,
jemu se právě kousky nebe
zdají