Proč nejsi člověk? - pokračování

z roku 2006

Člověk jsi byl.

Ale nejsi jím teď.

Možná jsi mi blízko,

ale přesto jsi příliš daleko.

Dívám se na tvůj obrázek s trnovou korunou,

oči upřené… kam?

A stejně jsi pro mne cizí.

Myslím, že tě potřebuju.

Ale vůbec tě neznám,

nevím o tobě skoro nic.

A možná ani vědět nechci,

chci s tebou jen být,

ale neumím to.

Proč nejsi člověk?

Tatínku, proč nejsi člověk?

Já tě potřebuju,

ale nemůžu za tebou přijít.

Všechno je příliš abstraktní.

Kdybys byl člověk…

- vzal bys mě do náruče, že jo?

Řekl jsi přece: “Nechte maličké přicházet ke mně.

A já jsem maličká.

Možná ne počtem let,

ale uvnitř určitě.

A ty jsi abba, tatínek.

A já potřebuju tátu.

Založil jsi celibát,

Ale přece není hříchem obejmout tátu, nebo je?

Já myslím, že ne.

Ale pro někoho je to těžké.

Bylo by to lehčí, kdybych byla chlapec.

Ježíši, já potřebuju tatínka,

aby mi věřil, bral mě do náruče, usmíval se

a měl mě rád.

Já jsem tu

- a hledám a volám

 

Jen ticho je slyšet, - tatínku

---