Po delší době (pokračování rozhovorů)

z roku 2008

Tatínku, tati,

prosím, vezmi mě do náruče,

vezmi mě k sobě,

chovej mě jak male dítě,

dovol mi se o tebe opřít,

dovol mi být s tebou,

ať se můžu zklidnit

ať můžu na chvlíli přestat bojovat,

odpočinout si u tebe,

až budu mít sílu, pustím se dál do boje,

ale teď jsem maličká,

jsem tak slabá,

prosím, buď se mnou

tatínku, nech mě u sebe,

nech mě v tvý náruči,

ať potom můžu bojovat už sama

Bože, kde je takový kamarád

kdo bude při mě v radosti i smutku?

Kdo bude moje rodina?

Komu můžu věřit?

Můžeš to být ty?

I když nejsi člověk?

Vždyť pro tebe je možné vše,

můžeš to nějak udělat?

Mám už být velká, stát na svých nohách

ale ještě pořád potřebuju kamaráda,

který by mi byl tátou.

Můžeš to být ty?

Bože, tati, tati,

můžeš mi dát zase tu touhu po tobě, jako předtím?

Můžeš mě učit modlitbě?

A přebývání s tebou?

A žít jak ty chceš?

Tati, pomoz, tati, uč mě,

dej mi prosím radost, tatínku.

A dík za ty lidi kolem, že jsem je mohla poznat.

---