Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž nebesa skrz slunce pláčou...
Autor
naira
Když nebesa skrz slunce pláčou…
Z mraků stékají tisíceré slzy
po vzdeších slunce neslyšných
naštěstí znamená to, že brzy
rozezní se částečky sedmistopých
obdaří nás jedním ze zázraků svých
na modři rozptylem barevně oživlého
v zapřažení s ním z životodárných
nadčasového mostu v zem vpíjícího
před studánkami do duší žasnoucích
nezvyklých na nevšední zázraky
za zády s přítelem z hřejících
co oživuje denně svými barvami…
Sluneční svit si v tříšti kapek pohrává
světlo v nich odráží, láme a rozkládá
nebude chybět ani barva indigová
dostaví se i kamarádka zrcadlová…
Hořící slunce si s perlami smutků zadává
klouže si po jednotlivých obloucích
využívá všech živoucích barev co má
tvoří co povoleno jest v dotycích…
Štětcem kreslí si další linky
snad v nich ukládá vzpomínky
vzpomínky věků co zná
že nebude samo tiše doufá…
…na to co je dáno i v další dny
další zítřky i ty neslavný
ale ví že bude s nimi
s lidmi i co nezaslouží si to…
…ale důležitost je v tom lehce vzato
aby jen přežilo s nimi všemi
nic nehledáno víc jen s nimi
dodávat sílu a nic víc nic míň…
…………..
Jak nečekaně rychle zjevily se, tak i zmizí
povídat svůj dešťově snový příběh je jim cizí
duha, ten kouzelný úkaz přírodní
symbolem naděje je a usmíření…