TIM A DIM-25

Část dvacátá pátá

Tim a Dim vrávorali po kamenném schodišti a navzájem se podpírali.

„Nestrkej mě k tomu vokraji nebo spadnem zase do toho vína!“ vyhrkl Dim.

„Já vyrovnávám svoje výkyvy.“
„Vždyť si pořád nakloněnej na jednu stranu!“
„Tak já se teda nakloním na vopačnou stranu,“ řekl Tim a vzápětí oba za výkřiku opět spadli do sklepního prostoru, co byl zatopen vínem.

„To je teda fakt hustý Dime. Až budeme kámošům povídat, že jsme plavali ve víně, tak ty budou zírat,“ mínil Tim, když oba po čtyřech lezli po schodech.

„Chceš, aby nás považovali za blbce? Nic nikomu povídat nebudeme!“ vyhrkl Dim.

„Stejně nás všichni v jednotce považujou za blbce.“
„Mluv za sebe!“
„Já už mlčím.“
„Už si toho fakt nakecal hodně!“ řekl Dim a záhy dolezl nad schodiště. A poté se zadíval do světelného kužele baterky, který ozařoval zeď.

„Jééé…Dime, jak tu zeď votevřeme?“ zeptal se Tim.

„Musí tady bejt někde nějakej mechanismus, kterým se ta zeď votevírá.“
„Tak ho musíme najít.“
„Šahej a tlač na všechny kameny v tý zdi.“
„To mám jako vošahávat kameny?“

„Tak jsem to nemyslel!“

„Aha. Tak já budu na ně jenom tlačit.“
„Hlavně už začni!“

 Tim poté počal přikládat dlaně na jednotlivé kameny a pojednou jeden ve zdi začal do ní zajíždět.

„Výborně! Už se ta zeď votevírá!“ vyhrkl Dim, přičemž se otevírání zdi prudce zrychlilo a v následujícím okamžiku jej udeřila do obličeje.

„Jééé….Dime, mně tam nějak uvázly prsty!“ vyhrkl Tim.

„Ááá…můj nos!“ vyhrkl Dim.

„Moje prsty!“ skuhral Tim, přičemž se kámen zase počal z vnitřku vysouvat a zeď se začala zavírat.

„Co děláš!? Ta zeď se zavírá!“ vyhrkl Dim.

„Já nic, to ten kámen!“

„Zatlač rychle na něj!“

„Ale co moje prsty!?“

„Tak je nějak vytáhni!“

„Už zase zajíždí!“

„No to je skvělý!“ vyhrkl Dim, načež se zeď opětovně prudce otevřela a on jí byl zase udeřen.

„Do hajzlu!“

„Dime, zase vyjíždí!“

„To bolí!“ vyjekl Dim a držel se za obličej.

„Vopravdu to bolí!“ ozval se Tim, který udělal prudký pohyb oběma rukama. Poté vykřikl, ztratil rovnováhu a vrazil do Dima. A oba se vzápětí za křiku začali kutálet po schodišti, načež dopadli za šplouchnutí do vína.

„Dime, kolikrát ještě do toho vína spadnem?“ zeptal se Tim.

„Neptej se tak blbě, nebo tě v tom víně utopím!“ rozkřikl se Dim a přitom si helmou zamačkával bouli na čele.

KONEC DVACÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI

 

 

 

---