Abych pravdu řek, mě moc nezajímají drobné anomálie o ostinatním rýmu, nebo jak se mu
říká. U mne je důležité, aby báseň vystihla
pochopitelnou myšlenku, příběh, potom pak
se věnuji technickým stránkám básně. Někdy
i záměrně kombinuji s rýmem a ostinantním
rýmem, tak jak se mi to hodí do krámu.
Hold, každý si z toho vybere něco, někdo
technickou stránku věci, jiný obsah a mě
je šumafuk nějaká forma, kterou do určité
míry také věnuji pozornost.
Jak kdosi říkal. Kraviny mě nazajímají.
O technické věci lit. díla se zajímají
korektoři a jazykovědci a já jazykovědec
nejsem.
Básnička je milá a plná života a osobnosti autora. Na nic si nehraje. T***
Rovněž jsem si přečetla debatu o teorii rýmu, ale ta šla na rozdíl od básně mimo mne :-(
Myslím, že máš Miro pravdu. V jedné básni
jsem použil rýmy - nerýmy a klasické rýmy.
A abych nevyšel z kontextu "veršovaného"
příběhu, někdy ani nenajdu to pravé ver-
šované slovo. Možná proto to tak trochu
vyhazuje.
Venango: jo a provokatérům se tu krásně žije s hochštaplery ;o)))
Venango: Čili příklad nikde, to jsem si myslel - žvanílek a tlachal. Přitom by mne ta věc zajímala a pokud bys byl přesvědčivý, dal bych ti klidně za pravdu. No nic. Takže alespoň uvedu na pravou míru ono blábolení o ostinátním rýmu a souznělostech, abys tady svými bludy nekazil mladé beznadějné autory.
Pojmů souznělost a ostinátní rým versologie neužívá, zapátral jsem tedy na Googlu i doma v knihovně, po souznělosti nejprve v tušení, že by mohla mít něco společného s homonymií, v oblasti fonetiky a fonologie, ovšem i tam jsem narazil pouze na ekvivalent "slova souzvučná". Rozšířil jsem tedy okruh svého zájmu na rozličné další knihy o češtině, v nichž by se taková věc mohla nalézat, bohužel bezúspěšně. No a ostinátní znám jenom rytmy, přisám Červenka ;o)
A nyní konkrétně:
"šedě/světě...na živu/na žílu...NEJSOU RÝMY...jen souznělosti"
Zřejmě jsi měl oněmi souznělostmi na mysli asonance, tj. shodu samohlásek. A ty tam bezesporu jsou (-e-e, -i/í-u). Jenže pupiku, jak jsi přišel na to, že to vůbec a za žádných okolností NEJSOU rýmy? Ano, nejsou to rýmy dokonalé, ovšem upřít takovému -eďe/-eťe právo nazývat se rýmem na základě rozdílu v pouhé znělosti hlásek, je docela odvaha, resp. hloupost. Ve druhém případě se zase shoduje krajní opěrná souhláska, takže to také není tak jednoduché. Blíže k tomuto tématu odkazuji např. Hrabák J., Úvod do teorie verše, 5. přepracované vydání, SPN, Praha 1978, str. 148-150.
Na tajemství ostinátních rýmů jsem zřejmě krátký a nezbude mi, něž jej předat na katedru bohemistiky FF UK. Snad si tam poradí.
Venango: A když už tedy "o věci" tolik víš, ještě jsem se opomněl optat na tu souznělost a ostinátní rým, potřeboval bych ony pojmy trochu přiblížit...
Venango: a vidíš, ty jsi v mé paměti neutkvěl. Co se Kryla týče, tázal jsem se po ukázkovém příkladu, nikoli po blábolení o tom, co je či není nasnadě. Je-li tomu tak vskutku, neměl by s tím být přece takový problém...
Mimochodem, já jsem někde tvrdil, že rytmus a metrum jsou totožné pojmy? Božínku, kde? Jestli si tvůj rozoumek žádá vysvětlení, proč mi přišlo legrační užití oné slučovací spojky: nějak jsem si v daný okamžik neuměl představit, že by někdo plaval v rytmu a přitom ne v metru, případně naopak. Tedy pokud metrem nerozumíš podzemku ;)
inspirace Landou více než zřetelná i bez prologu, jestli je to vzhledem k jeho jazykové vybavenosti vzor vhodný pro básníka, si jist příliš nejsem...
Venango: souznělost, to je moc hezký termín, stejně jako ostinátní rým. Také formulace, že autor plave "v rytmu a metru veršů" je roztomilá a naznačuje jak asi vypadá ona proklamovaná znalost v kontaktu s realitou. A srovnávat Kryla s Landou? Landu už dnes neposlouchám, takže poslední věci neznám, ale jak si ty jeho texty pamatuji, docela dost by mne zajímal nějaký příklad, na kterém bys předvedl toto zajímavé tvrzení.
Písmák