Bez tebe...

je mi smutno ale vím
že i když tu straší v temné komoře
a ani tabák nenahradí když je to neviditelný
že violoncello je součást ubohé disharmonie
uvnitř mého srdce pusto je
třeba že tu moře nezpívá
a slunce zebe možná i zamrzá
měsíc hřeje možná i spaluje
písek žadoní o trochu cukru a sůl je sladká
jako pomsta...
z kohoutku kape suchá voda
sama po sobě źízní a pak to dopadá
přesně tak jako když
v ložnici pozoruji sestupující plíseň
jak kape do úst mých nejbližších a oni se radují
bylo by mě líto ale místo toho
říkám si jaká je to škoda že je
atmosférá příliš krátká
na to
aby se tu něco stalo
všechno je obyčejné
a tak šílené
i když jsou okna bez křídel
a stropy zcela bez nebe
zaklíněné dveře
a střecha ze skla přes které vidíš jen sám sebe
vím že to je všechno tak

protože jsem bez tebe