Srub

Srub

1.

Jack a Bryk

Vysoko v horách,  v temném a mohutném lese na jednom horském hřebenu, stál dřevěný srub. Byl postaven na vysokém svahu a z dálky vypadal tak, jakoby se témeř dotýkal samotného vrcholku nebe. Vládla zde poměrně krutá zima a severní vítr táhnoucí se od nížiny z norského pobřeží, se rozhostil kolem celého hřebenu a srubu. Nabýval na intenzitě a sílil. V srubu žil muž, jehož věk bylo jen stěží odhadnout. Jeho tvář byla denně vystavená nepřízním počasí a horským životem poznamenána. Jmenoval se Jack. Jeho jediným společníkem v této drsné krajině a zapomenutém místě, byl snad jen pes Bryk .Kdysi dávno se Jack rozhodl zanechat života v obydlených částech města dole v nížině ,nikdy  toho snad nezalitoval.Toužil už jako malé dítě žít v horách a být obklopen tou veškerou krásou, lidskou nohou témeř nedotčenou panenskou krajinou, a prožít tak život samotáře. Pravda, byl trochu podivín, ale nedbal na rady lidí a ostatních, kteří ho od horského života zrazovali a rozmlouvali, v době, kdy ještě žil u pobřeží s rodiči mezi lidmi. Po smrti jeho rodičů a dědečka převzal veškeré jmění a v závěti mu byl odkazán srub.Ten,o kterém příběh začíná. Dědeček mu zanechal i zápisky a všechny jeho životní etudy dopodrobna byly popsány, všechny ty krásy z jeho života v horách. Jack neváhal a rozhodl se jít v jeho šlépějích. Zpočátku to bylo pro Jacka velmi těžké zvyknout si na samotu a čelit tak těžkým životním zkouškám, kterými byl svého času vystaven. Nejsložitější snad bylo obstarávání potravy a zásobování jídla. Poměrně drsná krajina však poskytovala dostatek zvěře. Jack si postupem času osvojil a uzpůsobil svoje vlastní metody, hodně dbal na rady v zápisníku, tak po nějaké době úsilí a snaze nakonec vše zvládnul a naučil se dokonale. Aby se uživil a obstál v životní zkoušce, naučil se spoustu dovednostem  i při obstarávaní dřeva a dovedl zužitkovat i kožešiny zvěře, které ulovil. Ještě, než objevil psa Bryka, kterého našel, když byl na lovu, vedl stísněný samotářský život. Ale pak se vše změnilo. Bryk byl vlk. Vlk, štěně, které jeho vlčí smečka nechala se zlomenou nohou napospas svému osudu a jeho psí matka zavrhla. Podmínky k přežití v horách jsou i u zvířat velice drsné. Jack se tehdy malého vlčete ujal, ošetřoval ho a nakonec si ho osvojil jako vlastního. Byl šťasten, že bude mít  společníka a kamaráda, když na něj dolehnou steskné a chmurné dny. Záhy se s Brykem skamarádil natolik, že byli nerozlučná dvojka. Věděl však a měl to vždy na paměti, že v žílách Bryka koluje divoká krev a že jednou může nadejít den, kdy nepopře své přirozené pudy a projeví se chováním nezkrotného vlka. Snažil se proto, aby si vypěstoval  a vzbuzoval před ním trošinku autoritu. A doufal, že Bryk zůstane krotký natolik, aby ho dokázal usměrnit, při doprovodu na lovu za zvěří. Po nějakém čase se sžili natolik, že Jack ho mohl bez obav brát s sebou kamkoli se vydal.

2.

Ve srubu

Srub byl skromně, ale kvalitně vybavený. Měl dvě místnosti a komůrku, kde uchovával potraviny a zásoby. V jedné místnosti, kde spával Jack s Brykem, byla u zdi srubu široká postel, tak široká, že by se tam vtěsnali i čtyři lidé. Vedle posteli polička, a nad postelí a všude v celém srubu na stěnách různé vlastnoručně vyrobené suvenýry, které tam zanechal děda. Hodně věcí si Jack donesl z dřívějšího domova. Podlahy byly pevné a vymetené. Skříně byly z dubového masivního dřeva a  stůl se židlemi místnosti dodávaly útulnost a pocit domova. Ve vedlejší místnosti se nacházela kuchyně a současně sloužila jako umývárna, vařily se tam pokrmy a  zpracovávala ulovená zvěř, kterou Jack ulovil. Kuchyni oddělovala malá plenta, kde měl Jack takovou primitivní umývárnu a občas sloužila na praní oblečení. Celý srub voněl za dřevem a při tajemných večerech,  kdy v krbu plápolal ohýnek, dodával nádhernou, ba, až romantickou atmosféru. V době, kdy venku zrovna řádila sněhová bouře, sedával Jack s Brykem u krbu na kožešině a popíjel kořalku, sem tam doplnil něco do zápisníku. Psal vše, co prožil a každičký okamžik jeho ruka svědomitě popisovala, četl hodně knihy, kterých bylo v policích nespočetně. Ale nezahálel zbytečně, než musel. Čas od času se vydal Jack dolů do nížiny na pobřeží, kde byla osada a obydlená lidmi, aby si doplnil zásoby a léky. Někdy zpeněžil nějakou trofej ulovené zvěře, někdy kožešiny. Za utržené peníze nakoupil nezbytně potřebné věci, které k životu v horách potřeboval. Zápalky, svítidla, svícny a náboje do pistole. Také kořalku na rány a na dny, kdy sedával u krbu a popíjel, přemítajíc nad životem. Nebo jen tak, na krácení dlouhých dnů, kdy venku řádila bouře. Nikdy nic však zbytečného, to, co běžní lidé museli mít ,nepotřeboval. Jeho cesty,  tam dolů, do nížin, se uskutečnily jen vzácně. Byl dobrodruhem a samotářem. Měl rád tyhle věčné hory a zpívající lesy. Vydával se do hor a všude , kde mohl objevovat kouzlo krajiny a miloval přírodu natolik, že cítil v sobě tu její sílu a zcela se ji oddal...

3.

Medvěd

Jednoho mrazivého rána se probudil Jack z neklidného spánku a chlad , který byl v místnosti ho nepříjemně přivítal. Rychle vstal z postele a natáhnul si nohavice, narychlo nazul kožešinové boty a přehodil přes ramena kabát. Mrkl zvesela na Bryka a hlasitě zívnul, přičemž si ještě protáhnul tělo, které bylo po noci ztuhlé... S roztřesenými prsty se snažil zapálit sirku. Bezúspěšně. Chvilku s tím zápolil a nakonec se mu to podařilo. Jack úlevně vydechl a zapálil v krbu třísky. Mrazivá rána jsou nevlídná a mrzutá...mihla se mu v hlavě myšlenka... Vědom si toho, vždycky má nachystané dříví na otop a pěkně naskládané vedle krbu. V krbu zahučelo a plameny vesele oblizovaly polínka, které vhodil Jack posléze do ohně. V místnosti se rozlila příjemná vůně dřeva a laskavé sálající teplíčko. I Jack pookřál a cosi pod vousy zamumlal spokojeným výrazem. Přejel očima po místnosti a pohlédl na Bryka. V tom se zarazil...   Bryk seděl a s vystraženýma ušima hleděl před sebe na dveře a vrčel. Jackovi blesklo v hlavě, že se něco děje… Znejistěl  a nespouštěl zrak z Bryka. Ten náhle začal cenit zuby  a začal hlasitě štěkat. Jack se ještě ani neotočil směrem k němu, když v tom se ozval  hrůzostrašný řev...přicházel jakoby z lesa. Jack zbledl a sykl na Bryka , že má ztichnout. V tom náhlý opakovaný řev... Medvěd!... Jack ztuhl a po chvíli  se rozběhnul k polici a vytáhl ze zdi pistoli...Tušil to, že jednou přijde. Na nic nečekal  a v horečnatém spěchu se vydal směrem ke dveřím....

pokračování příště....