Srub (2. část)

Srub (2.část)

Medvěd

Otevřel dveře a zapískal na Bryka. Bryk vystřelil jako šíp a vyběhnul ven ze srubu. Jack vyšel a důkladně zavřel dveře. Spěchal za Brykem, který běžel směrem k lesu. V husté chumelenici bylo vidět sotva na krok, ale to ho nijak nezmátlo a snažil se jít po stopách, které po sobě zanechával Bryk. Vítr sílil a Jack si přitáhl hlouběji přes oči kožešinovou kapuci a doufal, že pes na něho v lese počká a nevyplaší medvěda.

Prodírajíc se mezi větvemi stromů a ztěžka se brodíc hlubokým sněhem cestou přemýšlel, jak se zachová a zareaguje, až stane medvědovi tváří v tvář. Už delší dobou mu byl trnem v patě a přidělával mu jen samé starosti. Medvěd se z nějakých důvodů neuložil k zimnímu spánku a jeho agresivita se jen stupňovala. Jednou v noci se potuloval kolem srubu a zpustošil vše, co mohl. Již nejednou se dobýval do srubu a napáchal svýma mohutnými tlapami nezměrné škody. Jack vždy s jeho nevítanou návštěvou tak nějak instinktivně počítal a byl v osudnou dobu, kdy tušil medvěda, připraven. Stačil jeden jediný výstřel z jeho pistole a medvěd odtáhnul tam, odkud přišel. Potom si, ale na výstřely, které prozatím Jack střílel ze spouště naprázdno zvykl a již se ničím nenechal odradit. Kdo ví - přemýšlel Jack, asi má velký hlad a hledá zde něco k snědku...

Budu ho muset zabít? A dokáži vůbec s klidným pocitem na něho zamířit a jednoduše ho sejmout? ... Jack se zachmuřil a odháněl nepříjemné toky myšlenek, které mu v hlavě proudily. V duchu si o to víc přál, aby se medvěd stáhnul někam do ustrání a odešel někam daleko, do jiných končin v lese, aby mu nemusel jednou čelit, aby se nemusel medvědem vůbec zabývat. Bohužel se tak nestalo. Jack mohl doufat, ale marně. Medvěd se zase objevil kolem srubu a proto musel jednat. Cítil se medvědem natolik ohrožen, že usoudil, radši si s ním nezahrávat.

V tom s sebou bezděčně trhl a vylekaně upadnul na zem.  ,, Sakra!" zaklel a snažil  se vstát. Kolem hlavy se mu s pokřikem mihlo káně a vzlétlo do výšin, cosi svíralo v drápech. V duchu si spílal, že se tak zleknul a přičítal si onu nervozitu a podrážděnost, ač si to nerad připouštěl, ze strachu z medvěda. Zaháněl nepříjemné pocity a hlasitě písknul. ,,Bryku !"- zvolal. Přelétl pohledem z  obou stran lesa a čekal. Nic se nedělo. Jen tu a tam zahučel poryv větru. Brodíc se stále kupředu houstnoucím sněhem, volal k sobě psa. Bryk však nepřicházel. Jack znervózněl, nebotˇ jeho stopy se v té sněhové bouři pozvolna vytrácely.

Šel tak dlouho, jak mu síly stačily. Jack už byl natolik vyčerpán namáhavou chůzi ve sněhu, ale ještě to nevzdával. Sehnul se k zemi a spatřil ještě poslední zbytky psích stop. Najednou stopy končily. Po Brykovi však ani slechu. Sundal z ramene pušku a odjistil hlaveň. Instinktivně vycítil, že má být v postřehu. Cosi mu našeptávalo, že se každou chvíli něco musí přihodit, jakoby to viselo ve vzduchu. Jeho tušení ho málokdy oklamalo. Jack se přikrčil ke stromu a tiše vyčkával. Snažil se zachytit sebemenší zvuk. Sněhová vánice neustávala, hukot větru zesílil.

Náhle ho z jeho netečné strnulosti, vzpamatoval strašlivý řev. Jack vyděšeně s sebou škubnul a vyskočil na nohy , pevně svíral pušku. Očima těkal kolem sebe a – užuž  by vystřelil. Srdce mu tlouklo jako na poplach,  tep se mu divoce zrychlil a na čele mu vyvstaly krůpěje potu. Ten strašlivý řev,  který se ozval , byl tak blízko, že Jack měl pocit, jakoby by ten medvěd stál přímo vedle něj. Naštěstí byl z dohledu a v bezpečné vzdálenosti. Oddechnul si proto v duchu, že získal potřebný náskok a čas , aby se mohl na něho dobře připravit...

Jack se snažil uklidnit a skoro ani nedýchal, aby na sebe příliš neupozorňoval. Přece jen se v něm ozval strach, nikterak se však za něj nestyděl. Ano,  bál se ho... Ohromně mohutného medvěda, největšího a nejsilnějšího živočicha v horách. Jack držel zpříma pušku a mířil směrem , odkud se údajně ozýval řev. Stál mezi stromy neviditelně ukrytý a snad ho nebylo přes husté sněžení ani vidět. Byl rozrušený  a jeho nervozita se stupňovala. Odhodlal se jít kupředu co nejtišším  krokem a opatrně šel k místu, kde tušil, že by mohl být medvěd. Obešel stromy a prolezl houštím na volné prostranství lesa. Náraz se sesul a přikrčil na zem. V tom ho uviděl! . ..Medvěd!… Mohutný , obří medvěd...Ten stál  vzpřímeně na dvou obřích tlapách a vydával ze sebe hrůzostrašný řev...

Jack se krčil na zemi a jako v transu pozoroval medvěda. Z huby mu kapala pěna a jeho oči vzbuzovaly dojmem, jakoby zalitých krví. V tom se medvěd rozmáchnul a cosi před sebou svou mohutnou tlapou odstrčil. V Jackovi zatrnulo a zbledl. Bryk!... Chtěl vyskočit a utíkat na pomoc, když v tom Bryka na okamžik zahlédnul, jak se vyprostil od medvěda a zmizel v houští. Jack neměl v tu chvíli šance vylézt z úkrytu a čekal na vhodnou chvíli. Medvěd rozzuřeně kolečkoval dokola a zběsile řval. Po chvíli se hnal k houští, kde zmizel Bryk. Bryk utrpěl dost ošklivou tržnou ránu, ale naštěstí byl schopen pohybu. Jakmile zjistil, že po něm medvěd jde, vyběhnul z houští a pelášil někam do bezpečí. Ztratil se kamsi v lese. Medvěd ještě nějakou dobu zběsile řval a pobíhal, větřil proti směru větru. Vše se odehrálo tak rychle, že než se Jack vzpamatoval z toho šoku a namířil na něho puškou, medvěd se ztratil v lese a bylo po všem. ,,Zpropadeně!" zaklel. Pochopil, že k ničemu už  nedojde.

Ještě chvíli nehybně setrval ve svém úkrytu, pak se teprve odvážil vyjít. Udělal pár kroků a spatřil před sebou v malé vzdálenosti Bryka, který se odněkud vynořil. Ten,  jakmile uviděl Jacka, rozběhnul se mu pajdavým krokem naproti. Měl sklopené uši a zatáhnutý  ocas. ,, Bryku!"...zvolal s úlevou a běžel k němu. Pokleknul a sundal si rukavice. Bryk ho radostí olizoval na tváři a vrtěl ocáskem. Jack poté začal Bryka prohlížet ze všech stran a vjel mu rukou do kožichu. Měl ji celou od krve...,,Počkej, jsi raněný!..." Vytáhl z kapsy kus hadru a strhl šňůrku z kapuce. Pečlivě mu ránu obvázal a stáhnul. Sebral ho do náruče....,,Musíš ještě vydržet..."  řekl mu. Ten se tvářil, jakoby mu rozuměl. Nechtěl ale, aby ho Jack nesl. Vysmekl se mu z rukou a skočil na zem, dávajíc mu tak najevo, že půjde sám. Jack ho mírně káral a rozmlouval k němu jako k člověkovi. Vytýkal mu jeho nerozvážnost s jakou se dral k medvědovi. Promlouval k němu, že více si nepřeje , aby jednal bez jeho vědomí. V duchu však obdivoval jeho statečnost a nebojácnost, s jakou se medvědovi postavil. Jistě by ho i ochránil, kdyby bylo třeba.

Obloha náhle potemněla a načernalé  mraky nevěstily nic dobrého, než další sněhovou chumelenici. Jack proto pobídl Bryka k rychlejšímu kroku. Za chvíli s takovou neuvidí ani na zpáteční cestu. Ten se i přes své zranění držel statečně a snažil se udržet tempo s Jackem. Srub již naštěstí nebyl daleko, oddělovalo je asi tak pár desítek  metrů cesty. Jackovi se sevřel žaludek a kručení v břiše mu dávalo najevo, že od rána nic nejedl. Těšil se proto na teplý krb a něco teplého k snědku. Pobídl opět Bryka k rychlejší chůzi, avšak ten najednou zpomalil a zůstal stát úplně. Jack se sehnul, sebral psíka na ruce a šel dál. Nesl ho nějakou chvíli,  když v tom ucítil,  jak mu cosi teplého prosakovalo přes rukavice. ,,A sakra!..."   zaklel. Bryk krvácel stále silněji. Jack neztrácel čas a přidal do kroku. Srub už byl docela blízko. ,,Bryku, vydrž, brzy tam budeme..." pronesl zadýchaně. Konečně došel ke srubu  a položil psa na lávku vedle dveří. Jack se svalil vedle něho a nabíral dech, odfukoval  a odpočíval.

Po chvíli vstal a otočil se čelem ke dveřím a opřel o ně pušku. V tom se na dveřích mihl něčí stín. Bleskurychle se otočil a stál jako opařený. Naproti němu stál medvěd!...Tváří v tvář!...Nečekaně. Rychle,  jak jen dovedl popadnul zpátky pušku a zamířil na medvěda. Pozdě!...Měl příliš roztřesené prsty,  aby mohl zmáčknout spouštˇ. Kmitl pohledem na lavici, ale Bryk tam však nebyl. Medvěd se prudce rozmáchnul a uhodil Jacka do obličeje. Jack syknul příšernou bolestí a svalil se na zem. Vypadla mu puška z ruky a odletěla kus před něho. Zrychlil se mu tep a nebyl schopen pohybu, strachy jakoby mu ochrnuly nohy. Ležel na zádech a před sebou spatřil medvědi obličej. Sevřelo se mu hrdlo a zatmělo se mu před očima. To je konec, pomyslel si...

V tu chvíli náhle medvěd zařval a uskočil stranou. Jack se rozhodl jednat a jako hypnotizovaný v pudu sebezáchovy, využil té chvíle, kdy se na něho maličký okamžik medvěd nesoustředil, vyskočil na nohy. A uviděl Bryka. Zachránil ho před tlapou a možná před smrtelnou ránou, kterou by mu medvěd uštědřil, zůstal by-li tam ležet déle... Bryk napadl medvěda zezadu a zakousnul se mu do nohy. Jack měl tak šanci rychle uniknout z jeho těsné blízkosti. Popadl bleskově pušku,  namířil na medvěda a vystřelil. Rána z pistole přehlušila medvědův strašlivý řev a ten se dal na úprk. Jindy by se nedal odradit,  ale vycítil,  že Jack je schopen ho v ten moment zabít. Jack zkřivil obličej do úšklebku. Netrefil ho!...

Byl moc vysílený a unavený, ruce se mu třásly natolik, že nebyl schopen se strefit. Rezignovaným pohybem máchnul rukama a nechal pušku dopadnout na zem. Z posledních sil se vzchopil a postavil se na nohy. Vrávoravě došel ke dveřím srubu a dveře otevřel. Očima pátral po Brykovi. Ten se k němu připlazil a na prahu zůstal nehybně ležet. Měl prosáklý obvaz krví a už neměl sílu. Jack se naposledy vzchopil a dal se do příprav, aby stihl Bryka ošetřit včas, než vykrvácí dočista. Ošetřil ho pečlivým způsobem a ustlal mu pelech poblíž krbu. Bryk usnul vyčerpán a ztrátou krve. Jack zabezpečil srub a zkontroloval vše, aby se ujistil, že medvěd již není nikde v jejich blízkosti. Když zjistil, že je klid a nejevili se známky jeho přítomnosti, uklidnil se. Zatopil a uvařil teplý pokrm. Venku se začalo stmívat a sněhová vánice ustávala, až ustála úplně. Jack odpočíval u krbu a nezapomínal převázat Brykovi ránu. Byl moc rád a celý šťasten ho přitisknul k sobě, nebo si uvědomoval, jak mu byl nápomocen v nejtěžší chvíli, při střetu s medvědem. Bryk vypadal spokojeně a spal dál. Jack dnešní dobrodružství vylíčil dopodrobna do zápisníčku a pozoroval  plápolání ohýnku v krbu. Po chvilce i jemu ztěžkly oční víčka a než se stačil zachumlat pod deku, spánek jeho, si vzal za své....

pokračování příště...