Kronika Tří - Dëmon 7.část - Bitva u Aberonu

 Rytíři hlučně prošli zbrojnicí, vzali si své meče, které jim hradní kovář nabrousil, vzali kulaté štíty s bodcem uprostřed a dlouhá, štíhlá kopí.

       Sešli dolů a nasedli na koně. Za ně se seřadila Aberonská jízda na rychlých koních se speciálními štíty se zářezem na speciální kopí, které jim vybral Heren. Zbrojíři pracovali dlouho a tvrdě, ale všechno stihli včas. Každý jezdec měl ještě krátký meč a krátký luk s dvěma tucty šípů na kratší vzdálenost.

       Projížděli městem. Lidé se zastavovali na ulicích a uhýbali. Ve tvářích jim jezdci četli strach a bolest. Za bránou se seřadili do řady. Připojila se k nim Jízda Sumi – jezdci s těžkými kopí a vysokými štíty v celokroužkové zbroji a vycpávaným hrudním krunýřem. Každý jezdec měl helmu s hledím a zeleným chocholem.

       Od kasáren k nim napochodovali Aberonští a Sumiští kopiníci – každý měl obdélníkový štít, mohutné kopí, krátký meč a špičatou helmu s chocholy.

       Od hospody se objevili lučištníci. Polovina seděla na koních a druhá polovina šla pěšky. Lučištníci měli dlouhé dalekonosné luky s dvojitou tětivou – mohli střílet více šípů najednou a na zádech dva toulce po šedesáti šípech. Byli v kožených vycpávaných zbrojích a na hlavách měli ocelové helmice. Každému lučištníkovi visel u boku krátký meč.

       Když se celé vojsko seřadilo, od druhých kasáren napochodovala masa pěšáků. Polovina byla nalehko, druhá byli těžkooděnci. Lehkooděnci měli kroužkovou zbroj, kulaté štíty, dlouhé meče a ploché helmice.

Zato těžkooděnci měli plátový prsní krunýř, ostře řezané helmice, veliké štíty a jedenapůlruční meče.

       Celá armáda tvořila něco kolem dvou tisíc mužů. Celé to uskupení se nyní seřadilo jako na přehlídce a začalo pochodovat na sever podél cesty. Země se třásla pod ocelovými podrážkami a tráva slehla. Nad vojskem kroužilo několik supů a krkavců v předzvěsti jatek.

       V čele armády jel Galador, Verx, Aberonští, Sumiští válečníci a rytíři. Postupovali přímo na sever do malého prostoru mezi Dumontským lesem a výběžkem Intrillských hor.

       Vyrazili uprostřed poledne a navečer se před nimi vyloupl Dumontský les. Zatočil doprava a utábořili se na okraji Intrillských hor. Galador vyslal zvědy, aby zjistili, kde se kdo nachází.

       Zvědové se vrátili o půlnoci. Faënské vojsko bylo o trochu silnější než jejich, ale o Haracích z východu nenašli žádné zmínky. Galador musel vsadit všechno na to, že se Harakové objeví příliš pozdě.

       Vojsko nechali odpočinout, ale už ve čtyři hodiny ráno je vzbudili  a připravili na boj. Galador poslal lučištníky s lehkooděnci na úpatí Intrillských hor, aby na nepřítele zaútočili z převýšení. Lučištníky na koních poslal k okraji Dumontského lesa s několika jezdci. Těžkooděnce rozdělil na tři skupiny. Jedna byla u hor, druhá u lesa a třetí byla s jezdci, kopiníky a zbytkem lučištníků. Každý dostal určité příkazy a měli v určitou dobu zaútočit.

       Když se paprsky slunce vyhouply nad Intrillské hory, vyjel si Galador se Verxem trochu dopředu, aby viděli na Faënské vojsko.

       Město Res-Lig-Faën bylo proslavené svými kopiníky, jako Aberon svojí jízdou. Faënské vojsko se pomalu tlačilo mezi les a hory, aby mohlo projít. Bitva se blížila k začátku.

       Galador si prohlížel vojáky. Nabuchodonozon neměl lučištníky na koních, ale měl jen těžkooděnce, několik jezdců a hromadu elitních kopiníků. Jejich dlouhá a zákeřná kopí se leskla na slunci jako stříbro.

       Rychle obrátili zpět a vrátili se k hlavní skupině.

       Na Galadorův pokyn dopředu postoupili lučištníci. Za nimi se zformovala jízda a pak pěšáci a kopiníci. Na obou vrcholcích se tak také seskupili.

       Faënská armáda  se natlačil a do úzkého prostoru a když se nesetkala s žádným odporem, začala se valit dopředu a do stran. V jejím čele seděl Nabuchodonozon v lesklém zlatém brnění, celý svítící na slunci, s dlouhým mečem v ruce.

       Ve stejnou dobu dal Galador pokyn a lučištníci vystřelili první salvu. Křídelní lučištníci zatím nevystřelili.

       Šípy zasvištěly vzduchem a jako jeden mrak dopadly na nepřítele. Padli první vojáci. Armáda zpomalila a zezadu vylétly další šípy. Aberonští a Sumiští se automaticky zaštítili štíty, ale přesto několik vojáků padlo.

       Na to čekali lučištníci na bocích. Viděli, odkud šípy létají a tak tam teď namířili tětivy. Spolu s nimi vystřelil lučištníci středu. Nekrytí lučištníci vzadu padali jako domino.

       Lučištníci se rozestoupili a na Faënské se vrhla Aberonská jízda a srazila se s Faënskou. Galadorovi a jeho válečníkům se podařilo zatlačit nepřítele zpět mezi hory a les. Do nahuštěného vojska se pustili znovu lučištníci. Faënští kopiníci obešli jízdu a vpadli na vojáky u lesa. Jízda okamžitě přerušila výpad a zahnala kopiníky. Z hor slezli kopiníci a lehkooděnci a napadli bok nepřítele. Levý bok se pod Galadorem zformoval a napadl druhý bok. A s řevem se do bitvy pustili těžkooděnci a kopiníci středu. Postupně nepřítele zatlačili a napadli jádro Nabuchodonozova vojska.

       Galador se srazil s Nabuchodonozonem  a při prvním střetu ho srazil do bláta. Nabuchodonozon se zvedl na nohy a vyskočil na jiného. Znovu ho Galador srazil na zem. Tentokrát ale zastavil u něj a přiložil mu meč na krk.

       „Nečekal jsem, že to bude tak jednoduché,“ řekl.

       „Nebude,“ ušklíbl se Nabuchodonozon.

       V tu chvíli se v zádech Aberonského vojska rozezněly trubky a rohy. Aberonští nechali rozprášenou Faënskou armádu ustoupit a utéct a obrátili se k hrozbě zezadu.

       Znovu se ozvalo troubení rohů. z Dumontského lesa se začali hrnout Harakové.

       Harakové – samostatný kmen pouštních lidí – jsou velmi nebezpeční  a silní lidé. Většinou jsou mimořádně vysocí a svalnatí. Tihle nebyli žádnou vyjímkou. Nenosí prakticky žádné brnění, na hlavách mají jednoduché bronzové helmy, ale jsou obratní a vynikají v boji na blízko. Používají široké meče, obrovské sekery a palice s hřeby. Každý Harak má krátký luk a dvojité šípy, které prorazí jakékoliv brnění. Jsou to lidé, kteří se dají snadno koupit, ale jsou zatrpklí proti ostatním a útočí na kohokoliv. Každoroční útoky na Kurd-Daëmon nejsou žádná novinka, ale město nikdy nedobyli.

       Teď se s vervou pustili do lučištníků v zadních vojích Aberonského vojska. Z leva i zprava chvátala jízda na pomoc a rozeběhli se i lehkooděnci. Bylo jich však proti Harakům žalostně málo. Galador musel nechat Nabuchodozona utéct, protože se zčistajasna objevil mohutný Harak a svojí sekerou se rozmáchl proti jeho hlavě. Galador ho skolil a naskočil na svého koně.

       Ve vřavě našel Verxe, jak formuje jízdu k protiútoku. Rozjel se k nim a rozdělil je na dvě části. Jednu poslal do Kurd-Minn s lučištníky, aby přivedli pomoc a připravili město na ustupující vojsko, protože Harakové je zatlačovali tam, kde předtím byla Faënská armáda. Druhou část jízdy poslal na Haraky z boku. Tím je zaměstnal a uvolnil tak lehkooděnce a kopiníky z hlavního náporu. Ti se stáhli a jejich ústup kryli lučištníci a těžkooděnci. Aberonští rytíři potom vyrazili na hlavní jádro Haraků a zatlačili je s kopiníky do lesa. pak se obloukem stáhli přes les. To už armáda prudce ustupovala ke Kurd-Minn.

       Cesta se neustále střídala s výpady proti nepříteli a tak na sklonku dne dorazili do města, kde proti Harakům vyrazila druhá polovina jízdy a Kurd-Minnští jezdci. Z hradeb je podpořili lučištníci a Harakové se stáhli s tmou.

Galador ale netušil, že polovina Haraků pod vedením Nabuchodozona vytáhla na Aberon, který byl prakticky bez ochrany. Dovtípil se toho až ráno, když dojel posel, že Aberon padl. S armádou Haraků jela zahalená postava s mečem po boku – Minäs.

 

       Aberon padl ve dvě hodiny ráno po skoro šestihodinovém obléhání. Nato, že nebyl na obléhání připraven, držel se dost dlouho.

       Když zastupující správce Exes bezpečně identifikoval armádu jako nepřátelskou, nechal zavřít brány a vyzbrojit hradní posádku. Měl ale pouze dvacet lučištníků a dva katapulty. Domobrana byla bídně vyzbrojená, proto musel nahnat do boje chlapce od patnácti let výš. Heren chtěl jít taky, ale Isis ho zadržel. On měl jiný úkol. Zaběhli spolu do kovárny dole ve městě. Kovář právě rozdával poslední meče a Herenův stále nebyl hotový, tak jim aspoň dal dva krátké meče, které mu zbyly. Pak zavřel kovárnu a běžel na hradby.

       Isis, Katrin a Heren našli Falas a Innu. Na nádvoří se k nim připojily další děti. K Herenovi přichvátal Jinx s malým mečem, který mu dal otec. Shlukli se do houfu.

       Když po hodině Harakové zaútočili, stáli v nejvyšší věži hradu a pozorovali okolí.

Harakové byli rozlezlí všude kolem. Bylo jich aspoň patnáct set s několika Faënskými. Měli žebříky a snažili se je zaháknout za hradby. Po dalších dvou hodinách se obléhatelé nedostali k žádné větší akci, ale na hradbách se ztenčil počet obléhatelů. Harakové neustále dotírali, až za další dvě hodiny pronikli na vnější ochozy. Obránci se stáhli na vnitřní, ale Harakové je odsud po půlhodině vyštípali. Pak otevřeli bránu a vtrhli dovnitř. Aberon s konečnou platností padl.

       „Kam teď?“ ptal se Jinx.

       „Do přístavu?“ ptal se Heren.

       „Ano, je to jediná možnost,“ zamračil se Isis. Nelíbilo se mu to, protože museli projít přes polovinu města a utéct rychlonohým Harakům.

       Bránou proklouzli, zrovna, když se hrstka rytířů chystala na výjezd. Byl mezi nimi i Exes.

Pod vedením Isise proklouzávali kolem skupinek Haraků, kteří drancovali město a zabíjeli. Nakonec se zastavili u hlavní cesty, přes kterou se valily hordy Haraků do města. Výjezd rytířů byl u konce. Sice jich hodně pobili, ale nakonec Harakové rytíře udolali. Nezbyl ani jeden.

       Isis prohlížel cestu. Mezi Haraky se objevovaly mezery. Když byla ulice prázdná a začali přebíhat ulici. Isis vzal osm dětí a přeběhli silnici. Pak běžela Katrin s dalšími osmi a nakonec přebíhali Heren, Jinx, Falas a Inna.

Uprostřed cesty zaslechl Heren výkřik. Otočil se po zvuku a strnul.

       Asi dvacet metrů od nich seděla na koni Minäs a ukazovala na Falas. Vedle ní jel mladík ve zlatém brnění s několika šrámy. Na jeho rozkaz se Haraci pustili za Falas a Herenem.

       Heren rychle postrčil Falas a Innu. V překotném úprku, s hordou Haraků za sebou neměli šanci dostat se daleko.

       „Rozdělíme se!“ uslyšel Heren Isise. Ten vzápětí zmizel s několika dětmi v uličce vlevo. Katrin utíkala stále vpřed. Heren strhl Innu a Falas doprava.

       Haraci zaryčeli a rozdělili se také. Heren směřoval ostatní oklikou k přístavišti.

       Najednou, když to ani nečekali, dostali se do hordy Haraků, kteří se snažili udolat nějakého vojáka, ale stále se jim to nedařilo. Herena porazil mohutný Harak se sekerou a málem setnul Jinxovi hlavu. Heren se mátožně zvedl a hledal Falas. Uviděl ji, jak ji jeden Harak chytil a chce ji odvléct.

       Rozběhl se a sekl Haraka do ruky mečem. Ten pustil Falas a ohnal se širokým mečem po Herenovi, který do rány strčil meč. Ránu sice udržel, ale meč praskl přímo u násady a rozletěl se na tisíce střepin. Harak pohrdavě zabručel a sekl po Herenovi znovu. Ten se před svištícím ostřím sehnul a odkutálel z dosahu. Zády dopadl na něco tvrdého. Zašmátral po tom prsty. Nahmátl dřevěnou násadu, sevřel ji a otočil proti útočníkovi.

       Harak se rozmáchl k poslednímu seku. Náhle se zarazil, pustil meč a chytil se za břicho. Heren se tam podíval také. Harak se napíchl na kopí, které proti němu Heren obrátil! Harak zašmátral vzadu, kde mu ostří trčelo ze zad. Pak zeslábl, sklonil hlavu a zemřel.

       Heren pustil násadu a mátožně se zvedl. Bylo po boji. Voják vyřídil ostatní Haraky. Jinx, Inna a Falas se vynořili z úkrytu a fascinovaně zírali na Haraka, kterého Heren zabil.

       Voják si jich konečně všiml.

       „Kdo jste?“ zeptal se udiveně.

       „Heren, Falas, Jinx a Inna,“ odpověděl Jinx.

       „A kam jdete?“ ptal se dál voják.

       „Utíkáme před Haraky do přístaviště, půjdete s námi?“ zeptal se Heren.

       Voják se kolem sebe rozhlédl. „Tady už nic nezmůžu,“ pokrčil rameny. Udělal několik kroků, ale pak si všiml, jak se Heren dívá na mrtvého Haraka.

       „Pojď, nesmíme se zdržovat,“ řekl mu.

       „Zabil jsem ho,“ odpověděl prostě Heren.

       „Nesmíš si to brát, málo chlapců v tvém věku by v souboji porazili Haraka,“ položil mu voják ruku na rameno. Heren se ještě jednou ohlédl, ale pak se rozběhl za ostatními.

       Běželi temnými uličkami kolem hostince. Voják držel v ruce obnažený dlouhý meč, za ním uháněl Jinx s Falas, pak Inna a nakonec Heren.

       Když doběhli do přístaviště, Isis už na ně čekal, v ruce zakrvácený meč. Katrin tam nebyla. Heren se na něj tázavě podíval.

       „Dívá se po dalších lodích. Máme zatím jednu, ale ta není na cestu uzpůsobená,“ odsekl Isis. Pak se podíval na vojáka a usmál se.

       „Vy mě znáte?“ zeptal se voják.

       „Ano, znám, ale nic říkat nebudu,“ uklonil se Isis. Voják se také uklonil.

       Náhle se ze tmy vynořila Katrin a Smael, oba notně udýchaní.

       „Tak co?“ obořil se na ne Isis.

       „Jsou tu pouze dvě lodě. Ijka a  Mathias,“ odpověděla Katrin.

       „Mathias je moc velký, musíme risknout Ijku,“ řekl Smael.

       „Je tam Silas,“ odpověděla Katrin.

       „Jdeme,“ rozhodl Isis.

       Znovu se rozběhli. Ijka byla až skoro u mola pro válečné lodě, na druhé straně přístaviště. Byli zrovna u Mathiase, velké rybářské lodi, když se na ně vyřítili Harakové a oddělili Herena a vojáka od ostatních.

       Voják reagoval bleskově. Strhl Herena doleva na molo a z něj přeskočil na palubu Mathiase. Strhl ze zad luk a začal do Haraků střílet. Ti se zaměřili na nebezpečí, dva se pustili za prchající skupinkou, která se už dostala na palubu Ijky. Silas okamžitě odrazil od břehu, ale stejně se podařilo jednomu Harakovi skočit na palubu. Tam na něj čekal Isis s mečem. Než ale Harak dopadl na palubu, Smael s Jinxem vzali lano a podrazili mu nohy. Harak uklouzl a přepadl přes palubu. Naneštěstí ale přímo vedle něj byla Falas a Harak ji strhl sebou. Falas neuměla plavat, Harak ano.

       Heren zařval a chtěl skočit do vody za Falas. Voják jej ale zachytil a Mathias odrazil.

       „Musím za ní! Složil jsem slib!“ křičel Heren a snažil se vykroutit z vojákova sevření.

       „Nemůžeme pro ni nic udělat. Neboj, je to přece jen sestra a tak ji Minäs nenechá zabít. Pokusí se ji použít jako lákadlo pro Galadora,“ řekl mu voják. Heren se uklidnil. Harak se zmítající se Falas vylezl na molo, kde se zároveň objevila i Minäs s oním mladíkem ve zlaté zbroji. Když se na ně Heren podíval, viděl, že se na něj Minäs šklebí. Ten obličej jí vůbec neslušel. Heren se odvrátil. Když ale onen mladík uviděl vojáka, vykřikl a popadl nejbližší luk a vystřelil. Voják sebou hodil na palubu a šíp se zarazil do zábradlí.

       Heren se nad tím podivil, když tu loď chytla vítr a vyplula na volné moře. Tam ji strhl proud doleva.

       Voják řídil loď za malým světélkem vepředu, které prezentovalo Ijku. Pluli takhle asi půl hodiny.

       Heren stál teď u kormidla, voják upravoval plachty.

       Náhle, naprosto nečekaně se zvedl vítr a hodil lodí na stranu. Heren viděl, jak se světélko na Ijce zatřepotalo a zmizelo. Další náraz jím hodil na druhou stranu. Pak bouře propukla naplno.

       Uhodila mocným kladivem vln na Mathiase a servala mu plachty a stěžně. Herena praštilo do hlavy vrchní ráhno a srazilo ho na palubu. Skoro okamžitě pozbyl vědomí. Kolem něj burácely vlny, voják byl sražen na zábradlí, kde také omdlel.

Ijka byla dost daleko na to, aby ji bouře popohnala dopředu, ale Mathias takové štěstí neměl. Byl sražen na jih a hnán přímo do pásma mlh v Průlivu mlh. Tam někde leželo podle legendy Entrillské údolí s pevností Aratz. Ale zatím žádná loď tam nedoplula…….

---