Dobrá rada

Dobrý den, jmenuji se Rob Portman a jsem výkonný asistant George Bushe, slova jako Nenávist, Násilí či Teror slýcháme všichni každý den. Já Vám nabízím možnost, jak dostat tato slova pryč z lidských slovníků. Dva dolary každý týden pro naši organizaci Life Without Fear (Život beze strachu) zajistí bezpečí pro Vás a Vaše blízké... ááá Stop. „Dobrý díky všem“, ozvalo se zpoza kamery.

„Skvělá práce Robe, tihle blbci nám sežerou všechno“, řekl režisér.

„Vždyt je to moje práce, řikám lidem to chtěj slyšet, dělám poskoka podle toho, jak si lid žádá. No ale nikdo neví, že je to vlastně naopak.“

„Chápu“, pousmál se režisér.

„Tak se uvidíme pozdějc Iana“, řekl s nacvičeným úsměvem Rob.

Tak a je to, a teď zase do opravdový práce. Sám nevim proč dělám tady obtahovačky. Myslim, že se z toho jednou zbláznim. „No a co je vlastně lepší, přitakávat nějakýmu „prezidentovi“, jak je strašně chytrej a že dělá samý skvělý kroky,“ zamyslel se nahlas Rob a zapálil si. „No co, kašlu na to“. Rob se vydal směrem k autu, které rychle nastartoval a vydal se přímo do Bílého domu.

„Nazdar Georgi, jak se vede chlape“ použil Rob nacvičenou hlášku, kterou vždy při setkání používal.

„ÁÁ, můj drahý kamarád Robert Portman. No já se mám dobře“ řekl s trapně vtipným tónem hlasu George. „Ale víš nad čim jsem přemejšlel? Vem si, že v Americe pořád upadá popularita guvernérů, musíme opět nějak oživit prestiž tohoto postu. Co navrhuješ můj věrný rádče?“

„Máš naprostou pravdu Georgi, ale nic mě nenapadá, možná nejsem dost chytrý, co ty si myslíš?“

„Ha, máš pravdu...chce to nějakou známou osobnost. Někoho, kdo je uctíván a kdo rozumí politice, někoho, kdo se postaví proti nepříteli a klidně ho vlastníma silama vyžene....ano....Ano.....ANO. Potřebujem Arnolda Schwarzenegra,“ řekl se silně emotivným koncem George.

„ééé, skvělá volba pane, dám pro něj poslat,“ odvětil podstatně zaražený Rob. „No já už možná radši pujdu, vidím totiž, že jste dneska ve formě, tak vás radši nechám přemýšlet dál.“

„Ano, ano. Dnes mám samé skvělé nápady a jak vidím, ty mi nepomůžeš,“ řekl povýšeným hlasem Bush a nechal Rob nenápadně zmizet.

***

„Dobrý den, Vítáme Vás u přehledu nočních zpráv CNN. Dnes v noci se stal převrat ve vedení státu Kalifornie. Stávající guvernér byl v noci zadržen policií z důvodu sexuálního obtěžování mladistvých. Na jeho místo byl dosazen německý kontroverzní herec Arnold Schwarzenegger.“

***

„Dobré ráno Georgi, jak se vede?“ stereotypně vrazil Rob do dveří.

„ÁÁ, můj drahý kamarád Robert Portman. Já se mám báječně“ odvětil George.

„Nějaké nové plány kterak zlepšit život v Americe?“ řekl s humorem Rob.

„Ano, zjistil jsem velké nedostatky v FBI, potřebujem zkušené harcovníky. Je to totiž banda primitivů, kteří nedokážou ani najít žádné zločince. Dokonce mám už nějaké návrhy. Prvním adeptem na post nového ředitele FBI je.. Frank Serpico“ řekl plně nadšený Bush

„Georgi, nechci být nezdvořilý, ale to je jenom filmová postava.“

„Ha, já veděl že se mno...cože, teda vlastně já vim. Si myslíš že sem nějakej blb nebo co. To byla jenom zkouška, jelikož našim druhým adeptem je náčelník Wigam.“ řekl s vážným hlasem Bush.

„Ten hraje v seriálu, nemyslim si že by tomu moc rozuměl navíc.“

„Žádné navíc, prostě ho tady chci,“ řekl rázně George.

Rob v sobě chvíli dusil vztek, rostly mu oční bulvy, červenal, až to nakonec nevydržel.

„To si ze mě děláš asi prdel ne, on je postava z kreslenýho seriálu, vždyť je jenom nakreslenej, to seš takovej vůl nebo co.“

George zpochybněl a chvíli dumal, najednou však odešel. Po minutě se opět vrátil a řekl: „Ano, máš pravdu, on je jenom kreslený...bohužel“ zasmutněl lehce. „Avšak třetí adept je ten pravý, to nezapřeš, umí všechno a navíc se s nim znám z festivalu v Las Vegas. James Bond“

Rob se zasekl, vše nasvědčovalo tomu, že opět vybuchne, avšak s klidným hlasem pronesl: „Ano Georgi, máš pravdu. On je pro FBI ten pravý, avšak on pracuje ve službách Jejího Veličenstva, a toho se asi jen tak nevzdá.“

„Ano, asi máš pravdu, bohužel....tak zabijeme Její veli...“

„Ne, Pane, jenom to prosím nedořekněte,“ koukal na George zděšený Rob, „radši se uvidíme později, zatím se měj“

„Servus“

Proč já jenom ze sebe dělám blbce. Vždyť je to uplnej blbec. Já to nepochopim. Proč, proč. Proč jsou lidi jako on na vrcholu. Vždyť jsem milionkrát schopnější než on. Mám všechno, co potřebuju. Tak proč sakra musim dělat poskoka takovýmu tupci. Nechápu, prostě nechápu.

Odmlčel se na moment, poté mu došlo, že už ví kde je problém. Lid hledá někoho, kdo je jim rovný. Někoho, kdo dokáže mluvit jak chtějí oni. Jim je jedno, co se bude dít, hlavní je, kdo to povede. Ale ne, to bych mu nemohl udělat, vždyť se známe tak dlouho.

Ne, tohle mu neudělám. Ale musim mu říct, co si myslim, nemůžu dál dělat jenom poskoka. Rob rázně rozrazil dveře a jenom viděl, kterak George sklouznul pod stůl a koukala mu jenom hlava.

„Ahoj Roberte, jak se vede, můj kamaráde“ vykoktal ze sebe Bush a vlidně k Robovi natáhnul ruku.

„Ale jo, jde to, jenom mám něco na srdci a musim ti to říct“ řekl vyjeveně Rob, jelikož to bylo poprvé, co mu George podal ruku na výraz přátelství. „Já prostě nevim, jestli si ze mě občas děláš srandu nebo co. Prostě tě nechápu. Máš absurdní nápady, který jsou nesplnitelný. Snažíš se o věci, který jsou prostě nemožný. Píšeš si pořád nějaký kraviny. Dřív, než jsem tě poznal jsem si myslel, že prezident je nejchytřejší z celých státu, teď o tom však silně pochybuju.“

„No, já totiž. Vlastně jako je to tak, ale víš, no.“

Najednou to Robovi všechno došlo, nepřipravenost při vstupu, sklouznutí pod stůl, divné zvyky, nemožnost odpovědět.

„Hele Georgi, ty si tady masturboval?“

„No víš, podívej se na tu tužku, když je nahoru, tak je slečna oblečena, otočíš ji a, vidíš svlíkla se.“

„Mě to nezajimá. Viš co, já na to nemám. Musim jít.“

„Počkej chvilku,“ zavolal na Roba a prudce se postavil.

„Vždyť ti to tam pořád čouhá, ty prase“

Blbec jeden, pomyslel si Rob. Asi nemám nic jinýho na výběr. Prostě ho zmanipuluju. Mohl bych udělat nějakou jednoduchou reklamu nebo něco takovýho. Ale co, na takovýho blbce přece nebudu plejtvat peníze. Prostě mu to řeknu. A s čim začnem...?

***

„Dobrý den, Vítáme Vás u přehledu večerních zpráv na CNN. Basketbalový tým New York Knicks byl zrušen. Byly nalezeny důkazy, že tým se nezabýval hrou basketbalu, nýbrž ligové zápasy byly krycím prvkem jejich drogového prodeje. Tým byl také spojen s ruskou mafií. Zároveň byly všichny hráči přeřazeni do týmu Washington Wizards, který je oblíbeným týmem George Bushe“

***

No, tak to by bylo.

Šlo to dobře, ale musim toho ještě tolik udělat. Vždyť za vlády Bushe toho bylo tolik poničenýho.

Ale já vim jak na to

„Nazdar Georgi, jak se vede chlape“, řekl dobře naladěný Rob, „Mám tady pro tebe pár spisů. Měl by sis je přečíst a podepsat. Musíme totiž začít dělat velký změny. V ulicích se totiž šušká, že tě chce někdo svrhnout z pozice.“

„Cože? Jak to? Kdo? Ukaž mi ty spisy. Ale ne. Vždyť je to 50 stránek. To nemám jinou možnost?“, zeptal se zoufalý George.

„No tak nemusíš to číst a můžeš to rovnou podepsat“

„Tak jo“, řekl Bush, nadšený takovou to skvělou radou a šel si zpátky.

„Tak to by bylo,“ ušklíbl se Rob, „Co to tam vzadu vůbec máš?“

„Lego, chceš se přidat?“

***

„Dobrý den, Vítáme Vás u večerních zpráv televize CNN. Dnešní den se zapíše do historie Ameriky. Více se však dozvíte živě z tiskové konference s prezidentem Spojených Států panem Georgem Bushem.“

„Ladies and Gentlemen, pro Ameriku nastaly temné časy. Celým územím naší země proudí postrach finanční krize. Lidé se obávají hladomorů, je zde všudypřítomná smrt, po ulicích se povalují lidé bez domova a bez práce. A kdo za to může? Lidi, kteří nejsou z našeho státu, užývají si na našich sociálních dávkách a ještě si stěžují. Ano, je to tak. Mám na mysli všechny přičmoudlý svině, jako jsou Mexičani, Portorikánci a hlavně tzv. Afroameričani, což jsou prostě negři, kteří ničí náš sociální systém. Dále budou popraveni všichni ministři, guvernéři a jiní vysoce postavení politici, kteří se postavili proti mně, proti společnosti, proti Americe. Kvůli těmto událostem se musí udělat zásadní kroky. V zájmu zajištění bezpečnosti a trvalé stability bude Republika reformována...v První americké impérium! Pro klidnou a bezpečnou společnost.

[Bouřlivý potlesk a jásot]

***

„Ano, jsem u moci. Jsem to já, jsem nepřekonatelný. Můžu si dělat co chci. Hahahá. CO CHCI. Hahaháááháá,“ neskrýval své emoce Rob

Příští den se ráno ve všech novinách objevil seznam, který musí všichni věrní občané impéria splňovat. Dále byl uveden zákaz barevných občanů a všichni musí být odsunuti do speciálních pracovních táborů, kde se budou pykat za svůj prohřešek vůči třetímu zákonu impéria, který zní: Občan svobodného Impéria spojených státu může být pouze europoidní rasy. Ostatní rasy budou nepodmínečně odstraněny. 

„Nazdar Georgi, jak se vede chlape, to co si udělal, to bylo něco. Konečně si ukázal, že víš, co je pro naší zemi to nejlepší.“ řekl Rob upřímným úsměvem.

„Ano, já vím“ řekl hrdě George „A víš co, já si potřebuju dát pauzu, budeš teď, jako můj zástupce chvilku vládnout za mě?“

„Vážně, tak jo. Zatim se měj.“ řekl Rob a koukal na odcházejícího hrdého muže, ba né: Císaře.

„Ano, tohle jsem chtěl. Teď jsem v čele Impéria. Můžu ovládat celý svět. Nikomu se nebudu podřizovat. Nikdo mě nebude ovlivňovat. Jsem pánem Světa.“ vyřvával Rob.

„Nyní už nebudu dělat poskoka. Nyní už budu pouze.... hele LEGO, jdem si hrát.“