Otázky a odpovědi II.

Puzlle:

Moc hezky jsi to napsala.Ale budu oponovat. A fest!:-) Tak předně, mě připadá slovo lesba urážlivé až hanlivé a mnohem více se mi zamlouvá lesbička. Další věc se týká mé osoby, vůbec mě neznáš, ale už soudíš...Strkáš mě do pytle s většinou heterosexuálních žen...Já nemám žádné předsudky! Nemyslím, že by muži byli parchanti a ženy svaté...myslím si totéž, co ty...ženy jsou zákeřnější než muži, vím, že dokážou být zlé...ale šlo mi o to, že ženy drží spolu a když už, tak se staví proti mužům ne samy proti sobě, myšleno obecně...žádná žena nikdy nebude prohlašovat, že ženy jsou bezcitné a vypočítavé potvory, když ona sama je ženou...naopak ženy rády pomlouvají muže, jak jsou bezcitní a nechápaví...atd. Já stále narážím na souboje mezi pohlavím. Muži a ženy si nerozumí a mají tendence spolu bojovat, ale stejně bez sebe nemohou být...vytváří úzké vztahy, milují se, berou se a mají děti...Homosexuální vztahy jsou v podstatě proti přírodě, protože neumožňují plození dětí...Tvůj postoj jsem pochopila teprve v okamžiku, kdy mi docvaklo, že jsi lesba ( jak chceš ty )...Vím, že tvá báseň je pravdivá a já ti věřím...vím, že to tak je...ale jak ty sama píšeš...každá žena je jiná...Přiznej poctivě sama sobě, copak ty jsi žádné ženě nikdy neublížila? I ona by měla právo napsat totéž o tobě...Ty tím pádem bereš všechno z mužského pohledu...nebo -li z pohledu té druhé strany...z pohledu toho partnera...tohle tvrzení se teď nabízí...anebo to tak není a ty všechno bereš z ženského hlediska, protože ty sama jsi ženou, ač lesbickou? To je právě to, co mě zajímá a fascinuje...Musí existovat zachování určité rovnováhy, polarita, věci nejsou jen černé nebo bílé, ale je to spojení protikladů...spojení černé a bílé...proto já nechápu z tohoto hlediska vzájemné vazby mezi lesbickými ženami...nechápu to z duchovního hlediska...z emocionálního ano...žena může milovat ženu, ženy si dokonce musí lépe rozumět, lépe se vcítit, protože jsou si podobné...rozhodně ne tolik rozdílné jako žena s mužem, kteří na základě obrovských rozdílů k sobě mnohdy těžko hledají cestu v komunikaci, atd. atd.
Další věc je sexualita, pohlavní přitažlivost mezi ženami...když to tak někdo cítí a vzrušuje ho stejné pohlaví proč ne...myslím, že ženy mají k sobě po všech stránkách blíž, proto se spolu dokážou mazlit, uspokojovat se a nemusí být lesbičkami...nebo to tak není? Jak to vnímáš ty, jako lesba? Já už jsem se také mazlila se ženou, mám tuhle zkušenost a koukám po ženách...líbí se mi ženy, přitahují mě...ale souložím a mám vztahy s muži...vím, že kdybych měla s ženou nějaký dlouhodobější vztah, časem by mi chyběl ten mužský prvek...mužský prvek, prostě mužská energie...to se těžko vysvětluje, protože ty třeba víš, že mužskou energii nepotřebuješ, nepostrádáš ji...kdy ty jsi vlastně zjistila, že se ti líbí ženy? Tohle téma mě opravdu zajímá a překvapilo mě také, že jsi tak otevřená a otevřeně o tom píšeš...

MR:

Ahoj, Puzzle!

Víš co? Asi bude nejlepší, když si napřed vyjasníme tu terminologii. Už proto, že určitě nejsi

jediná heterosexuálka, které to slovo, lesba, připadá urážlivé. Bohužel zatím žádný heterosexuál, včetně tebe, mi nevysvětlil, proč?

Pokud tedy dovolíš, pokusím se o to sama!

Takže lesba! Slovo odvozené od názvu jistého řeckého ostrova, na němž se v jisté době odehrávaly jisté věci, bezpochyby nemusím připomínat, které. Proč by mělo zrovna tohle slůvko někoho urážet? No, máme celkem dvě možnosti! Buď je něco špatného na řeckých ostrovech, jako takových, nebo bude asi něco špatného na tom, co se na tomhle konkrétním, na Lesbu, v oněch požehnaných dobách dělo. Máš snad dojem, že na tom vážně něco špatného bylo? No, každopádně najdou se tací, kteří ho rozhodně mají a proto se ono zdánlivě hanlivé slovo, lesba, snaží jaksi trochu pokrytecky „zjemnit“ tou nešťastnou zdrobnělinou, která je, (kromě toho pokrytectví samozřejmě) také celkem urážlivá. No, jen pověz, jak by se ti líbilo, kdybych na tebe volala Puzzličko?!

Mimochodem, my lesby si říkáme... lesby! Lesbičkami nás nazývají pouze heterosexuálové.

A teď k tomu podstatnému! Víš Puzzle, zdá se mi, že jsem tě snad něčím popudila, nedej bože, urazila, ačkoliv to nebyl můj úmysl. Máš-li dojem, že se nad tebou pokouším vynášet jakési soudy, mýlíš se! Ostatně, proč bych se měla hmoždit s nějakým souděním? Neznám tě a jsi mi naprosto cizí, jak jsi sama správně upozornila, snad leda jsem si troufla přičinit poznámku o tom, že na mě působíš jako člověk chovající jisté předsudky - což byla reakce na obsah tvých vzkazů. To si snad ještě dovolit můžu.

Ty ses ovšem ostře ohradila a jala se horlivě dušovat, že žádné předsudky nemáš. Při tom já jich jenom v tomhle vzkazu našla celou spoustu. Tak třebas například hned za tou „ohrazovací“ větou, následuje jiná v níž tvrdíš, že ženy jsou zákeřnější. Co to je? Předsudek? Házení všech do jednoho pytle(i tos mi vytkla) Řekla bych, že obojí.

Přiznám se, není mi ani úplně jasné, na co přesně mám odpovídat. Tvůj mail je pro mě tak trochu záhadou.

Předpokládám, že po mě nebudeš chtít, abych hodnotila heterosexuální vztahy, i když ty sama ses o nich rozhovořila dost zeširoka. A z tvých myšlenek následně vyplynulo asi toto:

„Muži a ženy se v podstatě nenávidí, pomlouvají se, válčí spolu a to všechno proto, že jsou TAK jiní. Jenže to je právě to spojení protikladů, bez kterého to absolutně nejde, takže se vlastně milují.“

Víš, když jsem si ( několikrát, abych tomu přišla na kloub) četla tvůj vzkaz napadly mě dvě věci:

1) To teda nezní moc optimisticky!

2) Tohle děvce, Puzzle, vnímá svět, nebo alespoň tu jeho část, v níž běží o lásku, absolutně bipolárně.

Na jednom konci ženy, na druhém jejich naprostý opak, muži! A veškerá nedorozumění, ale taky toužení a vábení, jsou důsledkem té obrovské(!) vzdálenosti, která je od sebe dělí. A přestože jsi uznala, že ne všechny ženy jsou stejné, jsi stále přesvědčená, že kterákoliv z bytostí na tvé straně propasti, je ti nepoměrně bližší, než libovolný muž. (Že se nepletu?)

Pak se ovšem nemůžeme divit, že nechápeš homosexualitu,(a já přijímám tvou terminologii, protože nakonec, proč tomu tak neříkat?) nejenom z hlediska „duchovního“, ale, promiň, už vůbec z toho „emocionálního“, ačkoliv ty jsi zcela evidentně jiného názoru.

A víš, kdy až tohle všechno „docvaklo“ mně? Zhruba tak ve chvíli, kdy jsem si asi po dvacáté šesté četla tu pasáž, v níž říkáš:

„Přiznej poctivě sama sobě, copak ty jsi žádné ženě nikdy neublížila? I ona by měla právo napsat totéž o tobě...Ty tím pádem bereš všechno z mužského pohledu...nebo -li z pohledu té druhé strany...z pohledu toho partnera...“

a pětadvacekrát jsem si položila otázku: „Jak to, krucinál, myslela?!“

No, a když jsem si vzpomněla jak náramně tě překvapilo, že nějaká žena nedrží basu s jinými ženami a obrací se proti ženám, tu jsem náhle uslyšela takové nenápadné tiché cvaknutí.

Pachatelkou je v té básni žena! I já jsem žena! Jsem na druhé straně, píšu z pozice partnera(rod mužský nepoužit náhodou) té ženy, můj pohled tedy nutně musí být „mužský“.

Ve tvém bipolárním světě není možné, že by žena milostně kritizovala ženu a zároveň při tom zůstala ženou, neb dichtomie musí být zachována.

Píšeš doslova: „Žádná žena nikdy nebude prohlašovat, že ženy jsou bezcitné a vypočítavé potvory, když ona sama je ženou“, a já to udělala. Nicméně znovu opakuji, jsem žena milující ženy a píšící z ženského pohledu o ženách. Žádný mužský pohled! Jakýkoliv muž u toho nebyl ani pět vteřin. (Ačkoliv je možné, že s tím leckteří z nich ztotožní, mají přece obdobnou zkušenost.)

A nebo ti bylo divné, jak se můžu navážet do žen, když je to nakonec celkem hotová věc, že i já jsem nějaké té slečně ublížila? Trochu divné to snad je, ale... copak by ta otázka nemohla znít stejně libozvučně i v mužském rodě? A nebylo by to stejně divné? („Jak můžeš napadat ženy? Copak ty sám jsi žádné z nich nikdy neublížil?“)

Nebo se zeptám takhle: Asi je dost pravděpodobné a celkem pochopitelné že heterosexuální ženy si kápnou do noty, minimálně když jde o to pomlouvat heterosexuální muže a hledat u nich chyby, ať už oprávněně, či nikoliv, ale skutečně si myslíš, že žádná s těch drben, se nikdy ke svému muži nezachovala, cituji: „bezcitně a nechápavě“? Lidé, halt, někdy dělají věci, které jim u druhých vadí,no...

Anebo ještě jinak? Jak můžu tvrdit, že ženy jsou potvory, a při tom být sama ženou? Je to snadné, prohlásím se za jedinou vyjímku z pravidla.

Už je to jasnější?

Mimochodem, já, lesbická žena, nemám důvod být zaujatá proti mužům, ovšem ty také nejsi zrovna solidární, když připouštíš že i ženy mohou být zákeřné a podlé.(Žádná žena nikdy nebude prohlašovat... Vzpomínáš?)

Víš, co ještě mě zarazilo? Jeden takový zajímavý kontrast! Kontrast mezi tím, jak smutně, a fatalisticky líčíš vztahy mezi ženami a muži(viz výše), za to vztahy mezi ženami pouze, tak ty vynášíš přímo do nebes! A víš proč to děláš? Protože jsi nikdy s žádnou nechodila! Nikdy ti žádná neublížila, nepodvedla tě, nezradila, nenechala své špinavé ponožky na stole, a vůbec, neprovedla ti nějakou takovou lahůdku, které si zamilovaní někdy dělávají, můžeš tedy směle prohlašovat, že s „emocionálního hlediska“ jsou si ženy bližší, můžeš mluvit o válce pohlaví atp.. Já ale ženy neustále nesrovnávám s muži. Nemám je ráda proto, že bych k nim měla po všech stránkách blíž(než k mužům), lépe se do nich vciťovala(než do mužů), nebo protože jsou mi podobné (na rozdíl od mužů, kteří jsou „jiní“) a už vůbec si nemyslím že bych si s kýmkoliv bezpodmínečně musela rozumět lépe, jen proto, že ten někdo je taky žena. (Další předsudek!)

Já mám ženy ráda, protože jsou zatraceně sexy!

Ale, a to ti říkám zcela otevřeně, kéž by vztahy mezi ženami pouze byly tak ideální, jak si snad myslíš! (Alespoň to tak vypadá, že si o myslíš.)

Toliko k emočnímu hledisku! Vrhneme se teď na to duchovní?

Píšeš, že ve vztahu musí (opět ten fatalismus) existovat jakási polarita, či spojení protikladů, či jak to nazýváš černé a bílé, bez nichž to nejde, a zdá se, že těmi protiklady myslíš protiklad muž-žena. Asi se domníváš, že milostný cit, může vzniknou jen na základě rozdílnosti, konkrétně rozdílnosti pohlaví. (předsudek)

Pak věz, že se mohou vyskytnout spousty jiných polarit, než je ta „ženomužná“ a ty jsou taky fajn. A že by ti v takovém vztahu po čase chyběl muž? Ať už tomu říkáš „mužský prvek“, „mužská energie“, či jinak, je to naprosto, ale naprosto pochopitelné. Jsi přece hetero, a i když tě jak sama přiznáváš, čas od času vzruší i žena (každý má přece občas chuť vyzkoušet něco jiného) , takovéto nedefinovatelné cosi, co nás, lidi, vábí a přitahuje k jinému člověku, zrovna ty zkrátka nacházíš u mužů.

Pak bych ještě ráda připodotkla něco k tomuhle: „Homosexuální vztahy jsou v podstatě proti přírodě, protože neumožňují plození dětí...“

Jestlipak víš, kdo je autorem této hluboké myšlenky? Nebudu napínat, Heterosexuálové! A že si pyšně určili samy sebe jako jedinou správnou a přirozenou normu lidství? No, vodejď by ne! Copak by někoho z vás někdy napadlo, že heterosexualita je nepřirozená, protože způsobuje např. nechtěná těhotenství? (Tedy, to s těmi nechtěnými těhotenstvími, to vám nejspíš neuniklo, že byste, ale jen kvůli tomu museli připadat nepřirozeně, to bude, tuším, celkem novinka.)

Také tě zajímalo, kdy jsem zjistila, že se mi líbí ženy. No, řekla bych, že to bylo asi tou dobou, kdy jsi ty přišla na to, že tě přitahují muži.;-) A probíhalo to stejně.... což je trochu nudné téma, ne?

A že o tom, co cítím píšu zcela otevřeně? Připustíme-li, že na tom co cítím, není nic špatného proč bych neměla? Copak ty jsi méně otevřená, ve vztahu ke své heterosexualitě? Nebo... netvrď mi, že svou heterosexualitu před někým tajíš!

---