Žít či být?

Jsem hořící savana

nekonečná,

ale otevřená,

horká,

ale rovná,

obyčejná,

ale bohatá,

zapálená od střepu a slunce, které zapadá.

Skrz střep se dál dívám…

Přestávám mít strach, že oči si vypálím.

Obočí se zvedá smutkem.

Zbyde mi jen střep.

Stalo se to snem nebo skutkem,

že obratník chtěl poledníkem být?

Místo toho

koledníkem stal se.

A z vidiny jara

pád na ledu ho probudil.

Jsem uhasínající tundra.