Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOkenní démonka
16. 01. 2009
0
10
505
Autor
Mesita
Bílý prášek sněžícího sněhu dopadal na domov důchodců. Sestřička Marie potichu zavírala okno. Nechtěla jí probudit. Pomalinku našlapovala po hnědém koberci. Odešla pryč a zmizela za dveřmi. Nespala. Teď přišla moje šance, uvědomovala si. Vstala z postele. Zem zapraskala. Počkala, zda jí někdo neslyšel. Přistoupila k oknu, rukou sjížděla nahoru a dolů. Ze zamlženého okna se začal rýsovat obraz světa. Byla sobota, mírně mrzlo a naproti domově důchodců se otevřela nová hospoda. Bavilo jí pozorovat lidi, kteří vycházejí z hospody. Buď malý, velcí, ošklivý, ale hlavně všichni společensky unavení. Váleli se po silnicích, řvali ošklivé slova. Kdy jsem se naposledy opila, pomyslela si s pohledem na muže ležícího na silnici. Její skleroza jí nedovolila si vzpomenout. Vždyť neví, co měla dnes k obědu a ještě si pomatovat kdy se naposledy opila. Koukala dál na svůj oblíbený (Ulice plná opilích lidí)kanál. Aspoň kapku toho alkoholu. Nemohla to dostat z hlavy. Nutkání dát si do nosu bylo tak silné, že zařvala na opilého mladíka, zda by jí taky něco nedonesl. „Zalez, bábo, televize už dávno skončila,“ okřikl jí známý opilec Honza. Byla s toho smutná. Ne z toho, že jí okřikl, ale že neochutná ani kapku. Šla spát. Měla krásny sen, že bloudí mezi lahvemi rumu a je pěkně na mol. Příští týden se toto opakovalo znova. Tentokrát zařvala na opilce Míšu. Byl ochotny, přinesl jí celou láhev. Chytla jí oběma rukama a začala jí sát. Byla jak malý kojenec. „Chutná ti co?“zeptal se Míša. Na tuto otázku mu už neodpověděla, zavřela okno a Míša se už své lahve nedočkal. „Udělala jsem to pro jeho zdraví, opakovala s pohledem na láhev rumu.“ Dodnes láká mladé lidi, zda by jí dal někdo napít, ale všicni jí už znají, nedají jí nic! Oni totiž nemají sklerozu jako ona.
10 názorů
No, právě, že to neodpovídá mému stylu.A kravin je tady opravdu dost, to máš pravdu.Je ale zvláštní, že to lidi čtou a líbí se jim to.Já tu jsem taky teprve chvilku a budu rád když se na moje díla podíváš.Určitě nejou nic moc, jsem začátečník.
Ale zas mazat se mně to nechce.Když už jsem to sem dal, tak at si to lidi přečtou.Mám svůj blog, kde ty delší povídky mám:www.mesita.bloguje.cz/(tohle samozřejmně není reklama)Jestli máš nějaké delší díla, tak se rád podívám........
Teď dyž o tom tak přemýšlím, tak jsem to asi trošku přehnal.Máte pravdu.A dík za kritiku..
Já vím, že jsem to asi schazoval a tak nějak jsem litoval, že jsem to tam dal....Je to malá povídka a opakuji znova, že to byla jen tak pro srandu-počítal sem s kritikou.Ta povídka by mohla být určitě větší, to je jasný...Ale když napíšu větší dílo, tak to nikdo nečte.Dík za kritiku.Třeba si z toho něco vemu.
únos zbyňka
18. 01. 2009
Já vím, že to není zas tak dobrý..Pak sem i litoval, že jsem to tam dal.Vím, že to mělo být delší, s tím s tebou souhlasím.Píšu spíš delší povídky a psal sem to když jsem byl ožralej.Jinak četl sem tvoje díla a kloubouk dolů.
nejní to pšatný, a nevím esli si to myslím, páč sem sám přivožraej, ale je to takový šup sem, šup tam, možná by tom uslušelo i dyby to byklo o fous delší, takový že jako na začátku jsem byl maličko zmatenej kde se to odehrává a co si představi, chyběl třebas trošku jen přiblížení tý babky, pakmi přišlo divný že v noci nebo jak pořvává z okna na opilce a nikdo jí neskřípně, to sem taky nevědě jak a co.. v první větě to sněžícího sněhu to zní fakt hrozně nahlas, ale má to i nějakou myšlenku a nějakej pocit, ale ten se mi zdá moc uspěchanej