Kameny lidského žití

Kameny lidského žití

Kameny lidského žití

                  trápíte se nahotou svou

                               a tisíce let zkreslených dějin

             pláčí nad svou nemohoucností

                                     osvobodit člověka od zoufalství

                        jež na jeho bedra padlo se stínem noci

        již věky před Kristem.

Děkuji vám za vaše odhodlání.

Ulevit zkameněním rozervaných srdcí

                          proto           aby duše s lehkostí

                             mohly létat kamkoliv         do všech směrů

            s opět nabytou volností        pozbytou v den

                       kdy začaly chápat řád tohoto světa.

Avšak poznané bolesti stravují duší

                                    v proudu tiše plačící

                    a  v pozdní hodině tepe srdce pomalu

                                                  nikam nespěchá

          neboť gotičtí andělé přichází pro pohlazení

                                          jež jim v jejich ztracenosti schází.

Bůh mrtev jest      a oni polo-žijí

                    věčně hladoví láskou k okamžikům

                                                  vpíjejícím se do kůže

     a hladícím            jako holubí křídla dětství.

V zátiší s křišťálovým sloupořadím

                 smutný anděl     pere svá černá křídla

                      v dovádivém potůčku.

Vy kameny omíláte ostré hrany křídel

                                   aby už dále neryly poesii do bělavých kostí

              ukrytých pod jizvami mokré kůže.

Strom poznání sladce voní

                       však chutná hořkostí

             a dávné soužení prohlubuje šedivost nebes.

Čas se propil k dočasnému deliriu

                                     hlubina z mrtvých očí vstává

                       a všechna slova už vyslovená jsou.

Ale život nese se dál v proudu okouzlení

         z čehokoliv

                                  jež uchvátí         plápolající lidství.