Balada o silničáři a dívce

Balada o silničáři a dívce

Pan Hans pracoval na silnicích už několik let a měl peníze akorát tak na byt a piva. Zůstal trčet v tomhle zaměstnání už pěknou dobu. Po ničem víc netoužil. Neměl vzdělání, rodinu ani chuť se někam „pachtit“. Jemu prostě stačilo vlažné pivo a prosezená šichta v hrabači.

A tak jednou v noci na silnici uviděla světla jeho hrabače jakousi postavu.Hrbila se uprostřed silnice. Čekal, že uhne, jak to chodci dělávají. Ale pak musel dokonce zatroubit, když se osobě evidentně ze silnice nechtělo. Když zabrzdil ani ne metr od ní, stáhnul okýnko a zavolal hej. Zatroubil. Netrpělivě počkal. Stěrače vrzaly, motor hučel, silničář funěl. Objet vás nemůžu! Vzteklost rozcupovala jeho lenost a vystoupila ho z auta. Prudce prásknul s dveřmi. Prosim vás ste snad slepá hluchá ně…Žena se zdála být mrtvá. Totiž zmrzlá. Stála tam shrbená čelem k radlici. Měla tmavé vlasy, hezkou tvář a oblečení pokrývala tenká vrstva ledu. Silničář ji sesunul do radlice a odvezl domů, kde ji položil do vany se spoustou posypové soli. Žena roztála. Zdálo se mu, jakoby začala dýchat. Hrozně potichu a pomalu. Skoro neznatelně. Ale ano, určitě dýchá. Musí. Teď jenom spí. Svlékl ji a napustil ji horkou vanu. Byla hezká. Hans se o ni staral. Česal ji, oblékal, koupal, četl z knih, hladil ji po vlasech a říkal jí, že se těší až se probudí. Přestal chodit do práce, vybral si konto do posledního halíře. Začal běhat a posilovat (budu se jí líbit?). Týdny žil jen pro ni.

Ona zemřela před dvěma měsíci. Šla se s chlapcem projít a za městem je zaskočila vánice, která je zavedla na zamrzlý rybník. Uprostřed byla vysekaná díra pro ryby, do které oba spadli. Chlapec se utopil hned, ale dívka přežila a vylezla z vody. Poté mokrá a polomrtvá našla silnici. Vydala se směrem na město. Poslední, na co myslela, bylo dítě, co se mělo za tři čtvrtě roku narodit.