povídka ke skladbě greatful universe

„Máme asi tak tři, čtyři hodiny.“ Zahuhlal Rikardo se žiletkou u natáhnutého krku. Podíval se do digitálního zrcadla na Daene a Qota. Stáli v pokoji za ním. Qot mu s překříženýma rukama záviděl fousy. Daene nervózně přešlapovala u okna a dívala se ven, na osvětlenou Zemi. „Teď když to má přijít…já nevím…mám strach“ „Já taky“ Usmál se Rikardo “ale….to mě na tom nejspíš láká nejvíc.“ Opláchl si tvář „Neboj, bude to nářez.“ Všiml si, jak ho Qot sleduje „Co je? Teče mi krev?“ Qot svedl rozhovor z cesty „Ne, ale proč se holíš takhle postaru?“ „Prej je to zdravý na pleť. Zdravější než ozařování proti růstu. Chlap má bejt fousatej, ne?“ „Hm….jasně.“vzdychnul Qot a Rikardovi to teď došlo. „Ježiš promiň, androidům nerostou….“ „…Fousy…“ dopověděl sklesle humandroid. „Nikdy nebudu jako vy.“ Daene se teprve teď obrátila ke klukům a podívala se vyčítavým pohledem na Qota. „Já vim, vim.“dodal qot. Rikardo vyšel z koupelny ve zrovna koupené kombinéze. Byla trochu vesmířanská, ale slušivá. „No Riki…“ škádlila ho Daene „Chtěl bys nám dělat kapitána?“ vysmíval se Qot. „…“ Rikardo evidentně nepochopil myšlenku vtipu. Vy taky ne. Ticho přerušil signál oznamující hlášení z placaté obrazovky. „ Mladí studenti,studentky, reportéři a ostatní zájemci, kteří se zúčastní vypouštění delfínů do kosmu, nechť prominou časovou změnu.“ Hlásil uhlazený elektronický hlas počítačové napodobeniny ženy na monitoru. „Z technických důvodů jsme nuceni provést pokus již ve tři nula nula nula. Prosíme aby se zájemci dostavili s předstihem do kabin 200 až 660 s časovým předstihem.“ signál oznámil konec hlášení. „Aj! To je za třičtvrtě hodiny!“ řekl Qot. Všichni tři na sebe spěšně hodili kombinézy a vyběhli na chodbu. Potkali skupinku dohlídkové služby. „No tak, no tak! Na chodbách se neběhá!“ varoval je černý prefekt. „Běžte hezky pomalu, nebo vám necháme odpojit síť z pokojů. Dejte mi karty.“ nakázal. Všichni rychle šmátrali po kapsách. „To nestihnem…“ šeptali si. „Kde ji mám, sakra…“ vztekal se Qot. „Ah ne! Zapomněl jsem si ji v kajutě!“ Hlídači měli z jejich nerpělivosti radost. „No mladý muži…“ říkal další z nich „Budete si muset pro ni doběhnout.“ Qot se úzkostlivě podíval po kamarádech. „Prosím vás, my to nestihneme!“ prosila Daene. Na umělých oknech, kde byl promítán prostor zvenku se objevila počítačem renderovaná žena. „Do pokusu vypouštění delfínů zbývá necelá půl hodina. Prosíme ty, kderé jej chtějí vidět, aby se usadili v pozorovacích kabinách 200 až 660. Děkuji.“ řekla a zmizela z okna. „Prosím.“Prosila Daene. „Vy to stihnete…vy můžete jet výtahem…My musíme pěšky!“ Ten, co posledně mluvil, se na ni slizce podíval. „Ale jen kvůli tobě, kotě.“ A vrátil jim identifikační karty. Když se po nich natáhla, ještě ucukl. Ihned je chňapla a už uháněla s Rikardem a Qotem chodbou „Debil.“ řekl Qot při běhu. „Chlap.“ dodala Daene.

Studenti běželi, co jim síly stačili. Míjeli osobní kabiny, jídelnu až se dostali ke schodům které vedly nahorů. Vyběhli několik pater až se ocitli v zahnuté chodbě s kabinami 330 až 350. Některé byly obsazené-zavřené a jiné volné- otevřené. Běželi k jedné otevřené a podívali se z okna. Kabiny 200 až 660 se byly seřazeny do půlkruhu. Tvar kosmické lodi byl pro druh těchto experimentů upraven. Tvořily jakési poloviční koloseum bez dna. Uprostřed byly nějaké světelné bóje a transportní boxy v kterých čekaly hejna delfínů. Na chodbách byl zmatek. Všichni hulákaly jeden přes druhého, snažily se najít sousedy a starší studenti v roli dozorců to absolutně nezvládali. Daene, Qot a Rikardo chaosu využily ke svým plánům. „Pořád nechápu, jak docílíme toho, aby si mysleli, že jsme v kabině.“ Zeptal se se Qot a zastavil se před číslem 356. Ukázal dovnitř. „Prostě protáhni kartu u vchodu…“ –píp- „… a hoď ji dovnitř.“ Rikardova karta přistála na sedačce u okna. „A bude to určitě fungovat?“ –píp- „Už jsi to před tím zkoušel?“ Qotova skončila na zemi nedaleko sedaček. Lehce se zamračil. „Myslíš, že on si s tím dělal starosti?“ Daene protáhla kartu přístrojem a položila ji do kabiny na stolek mezi sedačkami. Vrátila se za nimi na chodbu. „Rikki by byl skoro radši, kdyby z toho se to provalilo. On miluje průsery.“ Rikardo pokrčil na Qota ramenama. „Tak Qé, teď je to na tobě, kde parkuje ta prázdná loď?“ „O dvě patra výš, v sekci F.“ „Tak dem.“