Společnost

Je to už rok, co jsem napsal tuto báseň. Letí to jako voda, a protože jsem slíbil doplnění Rampouškovi, tak se o něco pokusím.

Máte pravdu, nejsem básničkář, ale snad umím vyjádřit dobrý názor. Nevím, jestli to někde existuje, ale za každou sloku se pokusím napsat své vysvětlení. Vím, ponížím se tak na mizernou úroveň, ale házet do koše se mi to nechce. Schválně si napřed přečtěte jen báseň a pak až modrý text - vysvětlení. Jestli jste to pochopili tak, jak to bylo myšleno.

Společnost (Forest...)

Milujeme svého strůjce,
nemyslíme na předchůdce,
lidé dlouhý život mají,
na hodně se nezeptají,
k životu jím stačí málo,
chtějí však jen to, co nejvíc stálo.

Za své rodiče bychom dali cokoliv, ale na své hodně vzdálené příbuzné často zapomínáme, nebo se k nim chováme neuctivě. Člověk je líný, a i když je mu dopřáno, tak se mu nedostává poznání. To, že člověkovi k životu stačí málo, naráží na vědomosti, avšak člověk má touhu obklopovat se bohatstvím, i když si to nezasloužil.

Síla mozku postačí,
kapitál vždy jinačí,
umíme se dobře smáti,
není lepší se podívati,
jak se lidé dobře baví,
než když vědomosti praví?

Na dobrý život společnosti vystačí zábava a peníze, ke kterým musí mít štěstí. Ani toho štěstí si neváží. Umíme se dobře bavit a dělat si ze svého poselství srandu. Vykolejili jsme? Dojdeme jednou všichni k poznání pravdy?

Mívají to v hlavě špatné,
kdy se asi něco zapne,
v senzorech a v čidlech lidí,
v mozku, který za nás vidí.
Zatočené krucánky,
mají výhled do dálky,
my ho často odepřeme,
později však litujeme.

Co nás řídí? Mozek (zatočené krucánky a přitom s tak silnou mocí). Můžeme za to, co jsem napsal nahoře, my? Je to opravdu náš mozek, nebo tam jsou nějaké senzory a tlačítka, které ani nemůžeme ovládat? Je v nás dobro a to umíme odmítat více než zlo. To je špatně.

Malujeme obrázky,
myslíme jen na lásky,
následníků máme hodně,
chceme víc, to nerozhodně,
chceme, nechcem, jak teď dál,
útrap jen abych se bál.

V tomto by si měl každý najít sám sebe ("něco jiného než ostatní"). Vždyť obrázek si taky namalujeme každý jinak. Lásku a cit taky projevujeme jinak. Přitom rozmnožovací pud je zajištěn kdykoliv u kohokoliv. Potom by se měl každý zamyslet sám nad sebou (i když věřím, že ti, co to tu čtou, patří k úplně jiné skupině lidí, než které bych měl oslovovat).

Výchova se nepodaří,
život celý se mi zmaří,
jak teď lítat s dítětem,
když můžem jen s koštětem,
nízko jde to, chceme výš,
no tak, honem, teď hned, již,
vzlétnout do těch bílých mraků,
bez emocí, bez postrachů,
my chcem jenom lepší děti,
jde to vůbec na koštěti?

Někdo si vytvoří špatné základy a všechno potom spadne. Nezboří se to ale a nezničí se to do ztracena. Útrapy se přenáší na příští generaci. Přitom bychom rádi na všechno zapomněli hned a bez námahy. Zahodit svou minulost za hlavu je ale nemožné.

Není vychovného mravu,
není nárok, ba na stravu,
člověk musí řídit se,
nerad nabrat rotace,
které do mouder nás vpraví,
jsme blbí a příliš slabí.

Velice poučné čtení v této sloce, i když ne přímo řečeno. V jaké řeči uslyšíte slova mrav, strava? Ve výchovné. Slova řídit se, rotace - jít s určitým řádem. Slova vpraví, blbí, slabí - poučné řeči na závěr, mají nás rychle zastavit a odvrátit.

Velice by mě zajímalo, jestli to cítíte taky jako já, nebo jestli jste význam básně pochopili úplně jinak. A rozhodl jsem se, že ke každému dílu přiřadím i obrázek. Jednak proto, že mě to uspokojuje. Jednak proto, že co je to kniha bez obrázku? A taky proto, abych zjistil váš názor na mé umění.