TIM A DIM-26

Část dvacátá šestá

Zeď se začala pomalu otevírat a Dim zhasl baterku, načež obouručně namířil před sebe samopal. Tim si v pokleku přiložil pažbu automatické pušky k obličeji a oba poté hleděli do tmy.

„Pomalu a vopatrně vpřed!“ řekl potichu Dim a jako první vykročil.

„Dime, je tady nějak moc tma. Vidím jenom jí,“ pronesl po chvíli Tim.

„Drž hubu! A dávej bacha, ať do něčeho nevrazíš!“

„Já jsem do něčeho vrazil!“
„Hlavně nekřič! Tak to vobejdi!“

„A já jsem zase do něčeho narazil!“

„Ježišmarja! Tak to třeba podlez nebo přelez!“

Chvíli bylo ticho, ale pak se potemnělou místností rozlehla rána, kterou doprovázel výkřik. Dim se lekl, vrhl se hbitě na podlahu a přitom rozsvítil baterku. Záhy přes namířený samopal v kuželu světla viděl na podlaze rozložený dřevěný stůl a na něm rozpláclého Tima.

„Ty debile! Co to děláš!?“ vyhrkl naštvaně.

„No, já jsem to chtěl to přelízt,“ vysoukal ze sebe Tim.

„To se ti teda povedlo! Jestli Němčouři uslyšeli tu ránu, tak sem přiběhnou!“

„Třeba jí neslyšeli.“
„To byla rána jako z děla!“

„To je fajn, že svítíš. Aspoň vo nic nezakopnu.“
„Ty zakopneš i tam, kde se zakopnout nedá!“

 Oba poté vrávoravou chůzi vyšli z místnosti a sunuli se podél zdí, každý na opačné strany chodby.

„Dime pomóóoc! Něco mě přepadlo!“ vykřikl pojednou Tim. Dim na něho zaměřil kužel světla z baterky a uviděl ho zamotaného v dlouhém závěsu, který na něho spadl.

„Co blbneš s tím závěsem!?“ vyhrkl na něho tázavě, načež vrávorající a nadávající Tim do něho vrazil. Vzápětí se oba ocitli na podlaze a zanedlouho opakovaně vstávali, padali a naráželi do zdí.

„Dime, já se tolikrát praštil, že ani nevím kolikrát,“ vysoukal ze sebe Tim, který seděl na ležícím Dimovi.

„Až ze mne slezeš, tak tě pořádně praštím já!“ vyhrkl naštvaně Dim. Zároveň se zpoza rohu ozvaly kroky a oba spatřili pohybující se světlo z baterky.

„Jééé….Dime, někdo sem jde!“ vyhrkl Tim.

„Rychle vstaň!“

„Já ho majznu pažbou po hlavě!“ řekl Tim a postavil se těsně k rohu. Zároveň uchopil pušku za hlaveň a začal se s ní rozmachovat.

„Hlavně se do něho tref!“ ozval se Dim, který stál za ním.

„Já si to cvičně vyzkouším!“

„Co chceš zkoušet?“

Tim se pojednou s automatickou puškou rozpřáhnul, ale přitom udeřil Dima do nosu. Ten vykřikl a vzápětí obličejem dopadl na zeď. A při ní s protáčejícími se panenkami sjel na podlahu. Mezitím Tim s puškou nad hlavou vrávoral a vzápětí před sebou uviděl německého vojáka s baterkou v jedné ruce a s láhví v druhé.

„Ahoj!“ zvolal a udeřil ho do hlavy. Zároveň však ztratil rovnováhu a s protaženým obličejem dopadl napříč na tělo Němce.

KONEC DVACÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI

 

---