Etika mezilidských vztahů

Etika mezilidských vztahů

         Nikdo si nedovede představit, že by celý život byl sám. Osamělá existence, která pouze přežívá, přežívá, a která jednoho dne zemře. Chtěli byste takovýto život?  Trávit život pouze sám se sebou bez jakýchkoliv dalších bytostí, se kterými by mohla osoba navázat jakýkoli vztah, je prostě pro nás nestravitelné a takový život vnímáme pouze jako noční můru, ve které se ani tak nebudeme bát různých nestvůr, které by nám mohly nahánět strach, jako se budeme bát toho, že budeme navěky sami.

Lidé se od pradávna shlukují k sobě a vytvářejí mezi sebou vztahy. Ať je to vztah obchodní, přátelský či nepřátelský, potřebujeme být v kontaktu s dalšími lidmi, abychom se mohli vyvíjet a mohli dát za dobro našim základním instinktům. Z těchto důvodů, a také proto, že lidí na světě stále přibývalo, se lidstvo shlukovalo do stále větších kup. Od života několika lidí v jeskyních, přes život lidí v kmenech, shromáždění do vesnic, měst až po vytvoření rozsáhlých území, států a království, které obývají miliony lidí.  Toto lidé dokázali, pouze díky tomu, že spolu komunikovali a vytvářeli mezi sebou vztahy. S postupným rozvojem našich osobností se také ruku v ruce vyvíjely mezilidské vztahy. Jak bychom se asi zachovali, kdybychom se ocitli tisíce let v minulosti? Jak by brali tehdejší lidé naše způsoby, jakými se k nim chováme a jak bychom brali jejich způsoby? Vypadali bychom jako naprostí hlupáci, kteří by na uvítanou dostali kudlu do zad? Byli bychom šedé myšky v davu nebo bychom dokonce kladně vynikli?       

Uvědomme si, že pojem dobré a zlé byl zprvu velice nejasný a vyvíjel se s lidským intelektem. Co dnes pro nás může být špatné, pro někoho mohlo být morálně v pořádku. Až za vlády Chamurabiho v Babylonu byl vydán první zákoník, který stanovil oficiálně základní pravidla špatných mravů. To je psaný zákon, který lidé musí dodržovat, jinak je může stihnout trest. Můžeme si říct, že zákony lidem vštipují, jak se mají chovat, aby se vyhnuli problémům. Určitou měrou se podílejí na vztazích mezi lidmi a způsobu jejich chování. Poté je tu nepsaný zákon, který všichni pomyslně znají a ten jim napovídá, jak by se měli chovat. Ať je to jejich svědomí nebo působení masy lidí, která se chová podobně, právě tento nepsaný zákon je pro nás hlavní zdroj informací o způsobu chování.

Jinak se budeme chovat na veřejnosti, jinak doma, v soukromí, k partnerům, přátelům, nepřátelům, nadřízeným či neznámým a dalším lidem, které v životě můžeme potkat. Ke každému z nich se budeme chovat odlišně. A nikoli zákon, ale zkušenosti, vlastní či dalších osob, které se stále předávají z generace na generaci, nás vedou právě k těmto, řekněme standardům, jak bychom se v určitých situacích měli chovat k určitým lidem.

Když se zamýšlím nad významem předchozí věty, ptám se sám sebe, jestli to není lidstvu v některých případech na škodu. Uznejte sami. Je možné, aby mezi lidmi vládl někdy mír v dnešní sněti etiket chování? Vidíte zde nějakou souvislost? Já jsem si zde jednu našel. Jiné normy chování jsou brány ve snobských, mocenských kruzích a naprosto odlišné v chudých a nemegalomanských kruzích. Jsou to dva póly, jako sever a jich. I vlevo i vpravo vládne jiný nepsaný zákon. Z mého pohledu se v průměrných kruzích, bere na otázky dobra a zla větší zřetel, nežli v těch vládnoucích. Neházím samozřejmě všechny do stejného pytle. Ale jeden mocný nahoře, může napáchat zvěrstva, která nedovedou tisíce dole. Ale Ti nahoře, to nenazvou zločinem. Nazvou to například potřebnou spásou před nevzdělaností a proti útlaku. Ale sami přemýšlejí nad tím, co jim tento čin přinese a případné obrovské ztráty na životech a utrpení, která dalším přeživším způsobí, již nehrají v jejich rovnici roli, pokud se nejedná o ztráty, které mohou pro něj negativně ovlivnit jeho moc.  A nebo to považují za jakousi hru, na kterou mají právo, když ty ostatní strpí. Stejně jako nahoře i ti dole mohou považovat ty druhé za nečistý výměšek lidstva, nehledě na to jakou udržují hygienu těla. Staví-li se většina lidí za myšlenky demokracie, měli by tomuto přizpůsobit i chování k ostatním, jako k sobě rovným. A v dnešním světě intelekt ruku v ruce s technologickým pokrokem možnost této změny oddaluje, neboť lidé stále častěji mezi sebou komunikují pomocí internetu a různých přístrojů a omezují tak sami osobní kontakt, bez něhož nemohou plně rozvíjet a vytvářet vztahy k lidem. Bude vám chybět osoba, která si s vámi psala každý den a kterou jste nikdy nepoznali tolik, jako osoba, která s vámi byla každý den a vedl jste s ní podobnou konverzaci?