Člověk jako jediný musí pracovat, za lenost ještě nikdo neudělil nobelovu cenu

Člověk jako jediný musí pracovat, za lenost ještě nikdo neudělil Nobelovu cenu

            Co znamená slovo „práce“? Slovo „práce“ může znamenat provádění nějaké činnosti, která vyžaduje úsilí jedince, skupiny či společenstva k tomu, aby se něco vykonalo. Ať už se jedná o činnost fyzickou či psychickou, vykonáváme ji pro zábavu či potřebu, pořád mluvíme o práci i když někdy může být namáhavá a někdy odpočinková. 

Položme si nejprve všichni otázku: „Co může být tedy v tomto smyslu všechno práce?“ Když se posadíme, je to práce? Někdo z vás možná namítne, že to není práce, ale činnost. Tedy vyjmenujte mi jedinou činnost, kterou jste schopni provést, která nevyžaduje žádnou práci. Už jen tím, že se zamyslíte nad tím, jaká činnost nevyžaduje žádnou práci, jste právě vykonali práci. Čtení, či poslouchání této úvahy je také práce, jelikož to od vás vyžaduje jisté úsilí, abyste porozuměli mým myšlenkám.  Když se tedy posadíme, vykonáme jistou činnost, na jejímž konci sedíme, a tedy vykonáme i jistou práci. V tomto smyslu je tvrzení „člověk jako jediný musí pracovat“ mylné, neboť jakýkoli živý tvor vykonává práci už jen tím, že dýchá.

V tuto chvíli má někdo z vás nutkání mi sdělit, že slovo „práce“ má v nadpise jiný význam, než jak jej zde uvádím a píši o něčem jiném, než má být tato úvaha a někdo by možná slovo úvaha ironicky zaměnil za slovo „práce“, jelikož může toto slovo vyjadřovat i výsledek účelné činnosti. Pro vás tedy význam pozměním, i když se dostaneme ke stejnému závěru, pouze se vydáme jinou cestou, která, aspoň tedy mne, nás zavede ke stejnému závěru.

Tedy význam slova práce vezměme jako činnost, kterou je nutné vykonávat. V naší společnosti je běžné, že pracujeme, abychom si vydělali peníze nebo prostředky, které potřebujeme k životu. Svým způsobem peníze nejsou nic jiného, než prostředek, který můžeme směnit za jiný prostředek, který potřebujeme nebo nám ulehčuje život nebo je směníme za zábavu či věci, které nám ji poskytují. Tedy člověk pracuje především proto, aby měl co jíst, pít, kde žít atd. Když to shrneme, pracuje především proto, aby přežil. Tedy člověk jako jediný musí pracovat proto, aby přežil? Je-li toto pravda, tak všichni další živočichové jenom prostě leží a sem tam se natáhnou pro mísu jídla, která se nalézá hned vedle jejich těl. Při této představě se asi leckdo z vás pousměje nad tím, jak je absurdní. Kdo má rád maso, musí nejprve ulovit svou kořist, která jej nasytí. Supi pátrají po mršinách, které následně oberou tak důkladně, aby nepřišel kousíček tkáně na zmar. Šelmy pátrají po kořisti, kterou poté musí ulovit, což ne vždy se podaří. A každičký z nich, lovců i lovených, musí být ostražitý, aby sám nebyl zabit. Je to celoživotní činnost. Když nenajde potravu, zvíře uhyne.  Když nebude dost ostražité, bude zabito. Hledá si úkryty nebo si je dokonce buduje. Pavouci si staví dokonce sítě, do kterých loví svou kořist. Čili můžeme říct, že zvířata pracují také. Člověk se pouze vyvyšuje nad jiné. Sám sebe zvolil na pozici, která jej označuje jako bytost, jejíž život je nadřazený, tj. důležitější, než život ostatních tvorů. Od šimpanze, který je z hlediska DNA podobný člověku z více než 95%, až po bakterii, která žije i v něm. Je to pouze egoistický názor, který má za úkol člověka utvrdit v myšlence, že má své výjimečné postavení a ostatní tvorové jsou mu vydáni na milost, ale svět hovoří jinak. Chceš žít, tak proto něco dělej. Nevážíš-li si svého života, smrt může přijít dříve. Kdo vás nutí pracovat? Pokud vás někdo nebičuje nebo jinak nemučí za to, že nepracujete tak nuceni vlastně ani nejste. Vždy můžete se vším seknout a jen čekat na smrt či zachránce, kteří budou natolik hloupí, že vás budou živit do konce svých dnů. A nebo také můžete spáchat nějaký trestný čin a jít do vězení. I když s tímto pohledem na svět i zde brzy navštívíte převozníka přes řeku. Chcete to vyzkoušet?

Jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Není pravda, že člověk jako jediný musí pracovat, ale je o něco pravdivější, že člověk jako jediný nemusí pracovat. Nemusí jít do práce a naplní si žaludek. Nemusí se mít na pozoru před predátory, aby nebyl kořistí. Když bude někdo chtít. Prostě zůstane ležet a někdo se o něj s největší pravděpodobností postará. Může si dokonce někdy jenom užívat výdobytků doby a práci se může širokým obloukem vyhnout.  V naší tak „dokonalé“ společnosti totiž platí, že ostatní mohou pracovat za vás. Pokud byste se zničehonic rozhodli, že prostě nebudete pracovat a dokonce budete tak líní, že nebudete chtít otevírat ústa, abyste pozřeli stravu, zavedou vám doktoři „kapačky“ a stravu vám jednoduše dodají přímo do krve. Takže tělo se navíc ani nemusí zmáhat rozložením potravy na vitamíny a bílkoviny, které potřebuje. Dokonce pokud přestanete dýchat, tak za vás mohou dýchat přístroje a vy stále budete žít. Nikdy nebyla udělena Nobelova cena za lenost, ale v tomto případě bych se odvážil navrhnout Antinobelovu cenu za lenost.

Jelikož Nobelova cena se předává jen těm, kteří se nějakým způsobem podílejí na vývoji společnosti a jsou pro ni přínosem, nikdo nedostal za lenost Nobelovu cenu. V absurdním případě bych ji udělil tomu, kdo by například náhle projevil značnou lenost zmáčknout tlačítko pro odpálení nukleárních a termonukleárních hlavic, přestože by to nařídil jeho nadřízený. Ušetřilo by to mnoho živého a v případě velmocí svět před zkázou. Tento člověk by díky své lenosti byl přínosem pro společnost. Nevím jestli by dostal Nobelovu cenu s podtitulem „za lenost“, ale možná by ji dostal s podtitulem „za mír“ a podobně. Ovšem lenost je širokou společností brána negativně, přestože byl, je a nebo bude každý z nás v jistém slova smyslu líný. Například já jsem velice líný vykonat práci, která má něco společného s úklidem. Někteří studenti budou naprosto líní se doma učit. A zaměstnanec bude líný dělat svou práci přesně podle předpisů. Z toho co zde píši, můžete usuzovat, že lenost považuji za negativní vlastnost, která společnost brzdí a není pro ni nikterak užitečná. Ale je tomu opravdu vždy takto? Jste sami vnitřně přesvědčeni o tom, že lenost lidstvu nikdy neprospěla? Není možné, že lenost nás může také popohnat kupředu?

Za komunistického SSSR se nikdo nesměl vyvyšovat nad jiné (ačkoli přesně to komunisté dělali a pokud se někomu z vás tento názor nezamlouvá a nesouhlasí, je dotyčný nejspíš také komunista a nebo je pouze slepý k vědění). Vedení popíralo, že by existovala elita lidí, kteří se v něčem vyjímají nad ostatními. Jeto absurdní tvrzení. Vždy existovali Ti, kteří měli vysoce nadprůměrné výsledky a také Ti, kteří je mněli naopak podprůměrné.  A některé z těch lidí, kteří patří mezi tu elitu, mohla právě lenost donutit k té píli, kterou vynaložili, aby se stali tím, čím se stali. Je to paradox, ale opravdu lenost vám může dopomoci k píli, především pokud tu lenost zpozorujete na někom jiném. Když někdo vidí, jak opravdu hodně jsou někteří lidé líní a navíc zná mínění ostatních i své o těchto lidech, tak si často řekne, že takhle dopadnout a vnímán být nechce. Že chce žít lepší, užitečnější život, než jako pijavice společnosti, kterou všichni opovrhují. Lenost druhých nám sama o sobě posloužila, abychom si ji uvědomili na sobě samých a mohli jsme svůj dosavadní pohled na život přehodnotit a stát se lepšími lidmi. Neříkám, že každý, kdo projeví lenost, je ihned výměšek žláz mezi slušnými lidmi. To bych takto mohl označit každého člověk na této planetě včetně sebe. Ale existuje určitá mez, kterou bychom neměli překročit, abychom se nestali těmi, kterými opovrhujeme. Chtěli by jste se snad stát opovrhovanými? Kdo z vás tvrdí, že nikdy nebyl líný a má již hezkých pár let za sebou, je buď naprostou cudný člověk a s největší pravděpodobností jeden z miliardy a nebo se jen vytahuje. Existuje také třetí varianta, že si prostě dotyčný na žádný příklad momentálně nevzpomíná a to pro něj znamená, že si nemusí lámat hlavu se svým svědomím.

Můžeme uvažovat pod tímto tématem pořád dále, ale stále více se budeme odklánět jiným směrem, protože to nejdůležitější z mých myšlenek bylo napsáno.  Jsou to nesmysly? Vykouzlil jsem vše mávnutím hůlky nebo jsem se inspiroval životem? Zamyslete se nad tím, proč něco děláte?