ráno nebo naposled?

Obracíme se k tobě tatínku náš!

V tento ranní čas, sotva se probudím,

nevím zda-li ještě žiji nebo umírám.

Obracím se k tobě můj Pane, pokud mě zrovna srdce neklame.

Věřím v Tebe a doufám v Tebe, od tohoto času až navěky.

Tolik se toho změnilo,

mnoho se proměnilo,

hledám tě ve vanku

doufám, že budeme znovu držet se pospolu

vždyť my všichni jsme tvé děti,

nechceme umřít, ale žít.

Jen s tvým dovolením chceme do tvé zahrady

úzkými vrátky po špičkách pronikat.

Můj nejdražší Otče,

s nímž po svých pár mladých let jsem se snažil žít ohleduplně.

Tvé nesčetné dobro mě po ruce hladí,

já si však nejsem jist,

jestli nesejdu ze své stezky do trní ještě dnes.

Všechno rychle upadá, i dobrá myšlenka

Já na tebe však láskyplně volám,

děkuji ti za tento den, ať je jakýkoliv,

neboť prvním s kým jsem se dnes viděl, byl jsi ty.

---