Homo sapiens

Štětec namáčím

do krve svých zavražděných bratrů

a na znetvořenou oblohu

pak čárám ódy na vlastní pýchu

Stránky reality

otáčím zběsilou rychlostí

a trhám listy, jež vrhají stíny

na moji dokonalost

Vždyť já to byl

kdo přírodě nasadil

betonové okovy

a přinutil všechny Bohy

aby sloužili mým cílům

Já, který beze špetky studu

teď hrdě stojím

na ubohém torzu planety

co měla mi být matkou

a opojen vítězstvím

a věčnou touhou po moci

kochám se svými úspěchy

z ocele a dehtu

Z lůna své matky jsem se vyvrhl

a svého otce jsem shodil z nebes

z kostí a přetrhaných žil mých rodičů

stvořil jsem potom svět

který mi říká pane

Ničím, co mělo býti svatyní

a stavím vlastní nabubřelé chrámy

pálím krajinu

svým prostopášným egem

a ze znetvořených zbytků přírody

stavím svůj pomník

já mohu

já chci

a já smím

neb moje jméno zní

člověk