Svědomí

Svědomí

 Zakopla jsem, však ne o kámen ani ne o práh či kmen, ale o vlastní nahou slabinu ,o mé hranice a pravidla.Nedokázala jsem je udržet , pustila jsem opratě a nechala se unášet za větrem.Uvolnila jsem se a vychutnávala si vše co jsem si celé roky zakazovala..Samota mě opustila smutek odešel a já se oddávala slasti ,volnosti ,pocitu že se líbím.Konečně  jsem potřebná a milovaná.Nemohu říci, že jsem se v tu dobu necítila jako pávice, pyšná na to, že přišla změna.

Cožpak mě ze samoty vážně rozum opustil? co jsem to provedla a proč? jsem zase sama ,osamělá smutná a mohu jen vzpomínat na ty chvíle kdy jsem se cítila potřebná.

Je konec .Mé opratě zase držím pevně v rukou, neupustím je a budu bdít ve dne v noci abych se ovládala a hlídala své touhy .Nesmím se nechat unášet sněním,nesmím dopustit aby se opakovalo  vše to pěkné, co jsem na chvíli prožila.

Ale proč??

Kdo dal ty hranice,pravidla co se smí a co se nesmí?

Kdo dopustil aby se to co nás přitahuje ,láká ba i provokuje neokusilo?

 Co se stane když si dám svá pravidla? začnu žít jak chce mé tělo,má duše a nebudu hledět na to zda se to smí.Nezakopnu,protože  nebude oč.  Pokud opustím  hranice a pravidla , zbude mi jen pocit blaha,klidu a štěstí???

Život je jedna velká otázka  a nemyslím si , že se kdy najde odpověď na to, jak žít a koho v tom poslouchat.

Právě v tu chvíli je na místě naše svědomí které nám bylo dáno a které opomínáme ,ale ono se připomene samo .Přijde kdy ho ani trošku nečekáme ,zavrtá se nám hluboko do naší hlavy a tiše nás napomíná,dnem i nocí a pořád a dokola dokud nám nedojde, že jsme udělaly chybu a je třeba ji napravit.Ovšem smutné na tom  je ,že všechny chyby se napravit nedají..Jsou věci co nelze vrátit  a to nás pak může vnitřně užírat tak dlouho, až  tomu podlehneme.

Nechme tedy svědomí ať koná svou práci ,protože ani pravidla a zákony nás nedokážou  zastavit tak, jako ony  tiché bezbolestné myšlenky dokazující naše slabiny............