Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

povídka

18. 08. 2001
2
0
1022
Autor
Betttty

je to divné, jako všechno ostatní, co jsem kdy zplodila

...Tiše usínám - stejně jako každý večer. V hlavě se mi honí zážitky. Pomalu padám. Letím někam dolů. Okolo hlavy se mi mihají známá místa, gesta, zpěv, bzučení včel. Pomalu se měním v něco malého, mám neznámý pocit - "Mám to!" Stávám se trpaslíkem. Svoje tělo vidím bezvládně ležet stranou. Něco mě k němu přitahuje. Rozhoduju se - buď a nebo! Pomalu se přibližuju. Na cestu si svítím malou lucerničkou. Najednou něco proletí. Strhává mě to sebou. Velkou rychlostí proletím neznámo kudy. "Kde to jsem? Kudy mám jít? Kam dojdu? Proč tu jsem?" Na všechny otázky odpovím stejně - "Nevím." V dálce vidím světlo, docela malinkaté. Jak jen to bylo v té pohádce? Docela dobře si nevzpomínám už ani na název, vím jenom,  že to dopadlo dobře. Já však nejsem v pohádce. "Ale kde tedy jsem?" Bázlivě vykročím. Čím víc se blížím, tím je světlo intenzivnější. Náhle vidím známé tváře. Rozběhnu se a hlasitě volám : "Mami, maminko!" Nikdo mě však neslyší ani nevidí. Jdu dál, proplétám se mezi spolužáky, přáteli a známými. Všechny vidím, tak jak je znám. Dokonce i ty, kteří již nežijí. Všechno mi začíná docházet. Řeším nesmyslnou rovnici, která mi stále nevychází. Násobím nenásobitelné, dělím nedělitelné. Ale přece postupně dosazuji. Neznámé odpadají jak vojáci na bojišti. "Ano, mám to!" Jsem někde hluboko, uvnitř svého srdce. Mám příležitost, mám velkou příležitost najít odpověď na otázky, kterým v tom opravdovém světě nerozumím. Něco mě nutí, abych se otočila. "Není to však nějaká léčka?" Instinkt vítězí. Nic zajímavého však nevidím, jen pár kamarádů z dětství. Najednou však zahlédnu někoho krčícího se v koutě. "Kdo to je?" Je moc daleko, vidím ho rozmazaně. "Vždyť je to ON, ten na kterém mi tak hrozně moc záleží. Co však dělá v tom temném koutě, oddělen od lidí?" Než si stihnu vše probrat slyším pronikavý zvuk budíku doprovázený známým hlasem. "Vstávej, je čtvrt na osm." Najednou všechno kolem mizí, všude je tma a já se probouzím ve své posteli. Ospale mžourám na budík, který mezi tím dozvonil.

Matně vzpomínám. "Co to bylo? Kde jsem byla?" Neznám odpověď, jen vím, že Tě vůbec neznám....


morskyvanek
05. 01. 2002
Dát tip
Človíčku, něco v Tobě dřímá, probuď to víc!!!! :o))))

Krel
23. 08. 2001
Dát tip
hezké...líbí

Danny
19. 08. 2001
Dát tip
mám to

Kovi
19. 08. 2001
Dát tip
s tím snem je to trošku přehnaný..výrazové prostředky taky nic moc..ale s tím srdcem se mi to líbí..

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru