Chuť smrti

1. pokračování

Dlouhé dny bloudila v mlhovém údolí. Volala, naříkala. Všechno bylo zbytečné. Jednoho dne se stalo něco nečekaného.

    Anetu z mlhavého údolí kdosi vysvobodil. Bylo jich víc. Lidé v kápích.  V temné místnosti, kde se Aneta vznášela nad plamenem svíček.

    ,,Kde to jsem?“ zeptala se a tentokrát cítila, že se jí dostane odpovědi.

    ,,V domě strážců knihy smrti,“ odpověděl ženský hlas.

Žena se vznášela dobrých dvacet centimetrů nad zemí. Pozorovala Anetu rudě žhnoucíma očima. V klíně jí ležela kniha.

    ,,To je ta kniha!?“ ptala se Aneta při pohledu do klína vznášející se ženy..

    ,,Ano, to je ona. Ten, kdo ji drží, může vidět mrtvé a komunikovat s nimi stejně tak dobře jako s živými,“ odpověděla rudooká žena.

    ,,Nerozumím tomu,“ rozhlížela se Aneta nervózně kolem sebe. Nic nového však v místnosti neobjevila.

    ,,Potřebujeme tě. Stalo se tady neštěstí. Má dcera si chtěla zkusit, jaké to je. Bohužel, neměla ještě dost zkušeností a vzaly nám ji pekelné plameny. Ty jsi tady proto, abys ji přivedla zpět,“ vysvětlila žena.

    ,,Proč zrovna já? A proč bych vám měla pomáhat?“ divila se Aneta.

    ,,Zemřela jsi krutou smrtí a přitom sis to nezasloužila. Jsi tak mladá a nevinná. Tvá nevinnost tě může ochránit,“ zachroptěla žena.

    ,,Může? Jste si jistá? Co když mě neochrání?“

    ,,Naučíme tě to,“ začala žena dusivě kašlat. To bylo znamení pro ostatní kapucíny. Začali opakovat přesně to, co jim předříkala dusící se žena.

    Hlasy utichly. Žena se zhroutila k zemi. Vypadala jako mrtvá, ale nebyla. Posadila se a chytila si hrudník. Zhluboka dýchala, až se její dech vrátil do normálu.

    ,,Příště už to takhle nepřeháněj!“ zvýšil na ženu hlas kapucín s mužným hrubým hlasem.

    ,,Musela jsem,“ pípla provinile.

    ,,Nemusela, mohl pokračovat někdo jiný,“ štěkl na ni muž podrážděně.

    ,,Nikdo jiný by to neřekl tak jako já,“ nenechala si žena nic vymluvit.

Anetě se začaly hlasy lidí ztrácet z doslechu. Utichaly pomalu. Jakmile nastalo naprosté ticho, Aneta se ocitla na tom známém místě. Mlhový opar s tisíci němými stíny.

    Druhý den si pro Anetu opět přišli lidé v černých kápích. Tentokrát držel na klíně knihu mrtvých muž.

    ,,Vítej opět mezi námi, děvče,“ byl to ten samý hlas, který včera utěšoval dusící se ženu.

    ,,Dobrý den,“ pípla Aneta tiše.

    ,,Pekelné plameny si tě k sobě nemohou připoutat, až sestoupíš do hlubin. Neboť ty do pekla nepatříš, ale my tě tam pošleme, abys nám přivedla naši dceru zpět,“ řekl muž.

    ,,Proč bych to měla dělat?“ zeptala se Aneta.

    ,,Jistě se chceš vrátit k rodičům, nemám pravdu? Přece je nenecháš utrápit,“ vytušil muž.

    ,,Vrátit se? Vy byste....“ nevěřila vlastním uším.

    ,,Ano, naše kniha je velmi mocná, dokáže nevídané věci,“ začal muž chroptět. Ihned předříkal něco v cizím jazyce a ostatní kapucíni to zopakovali, aby se muž vrátil mezi ně.

    ,,Vezměte to někdo za mě, prosím,“ odkašlával.

Knihu si vzala jemná dívčí ruka.

Kapucíni odříkali další větu z knihy mrtvých. Znali ji už zpaměti, jen mladá dívka ještě musela sem tam nahlédnout do textu. Jakmile dívce rudě zažhnuly oči, byla připravená na rozhovor s Anetinou duší.

    ,,Zachráníš mi sestru, že ano?“ žadonila dívka zoufale.

    ,,Já nevím, nevím,“ koktala Aneta zmateně.

    ,,Ty to zvládneš a potom zase uvidíš mamku a taťku. Budou šťastní, že tě mají zpátky,“ řekla dívka.

    ,,Přivedu vám ji zpátky,“ řekla Aneta rozhodně po chvilce usilovného přemýšlení.

    ,,Díky, moc ti děkuju, jsi skvělá holka, nezasloužila sis tak strašnou smrt,“ začala dívka kašlat a chytat se za krk.

Kapucíni se zase vystřídali. K Anetě promluvil další mužský hlas.

    ,,Tak slečno, teď mě dobře poslouchej. Obdarujeme tě posilujícím kouzlem. Pomůže ti ve spojení s tímto světem, takže bez problémů najdeš cestu zpět.“ Muž se vystřídal s dalším člověkem v kápi se zahaleným obličejem.

    ,,Jsi připravená? Můžeme začít?“ zeptal se sympatický mladší mužský hlas.

    ,,Jak se mám asi připravit?“ zeptala se nechápavě.

    ,,Tak se prostě jen uvolni a moc sebou nešij, bude to jen chvilka,“ ujistil Anetu něžným tónem v hlase.

   

---