Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sebez jména
20. 02. 2009
1
7
805
Autor
Bari
Pochmurné počasí,
cesta bez konce.
Člověk vždy narazí,
zvonění bez zvonce.
Ptáci přilétají,
myšlenky bloudí.
Známý odcházejí,
krev v těle proudí.
Dupot kroků po cestě,
modré oči usínaj.
Všichni tleskaj nevěstě,
jinde lidé umíraj.
Voda tekoucí do kopce,
úsměv,jenž zamrazí.
Bojování do konce,
blízký co tě podrazí.
Důvěra která není na místě,
srdce které bolí.
Ztracen v opuštěném městě,
od života obdrženo mnoho ran holí.
Oči plné slané vody,
usměv zářící.
V životě samé nehody,
po večerech se modlící.
Pochody myšlenek,
proč věci se stávaj.
Štastný jen na venek,
Blízcí na rozloučenou mávaj.
7 názorů
samozřejmě pro budoucí elitu našeho národa, takováto duševní strava zapřičiní, že v ekonomickém růstu brzy překonáme asijské tygry ... ano, jen více takových básní - jsou jako křehké diamanty dokonalosti....
Extra vagan C: jak si můžeš dovolit vůbec pochybovat o kvalitách této básně a jejího autora, vždyť už to samo o sobě je zločin - tato báseň by se měla číst v čítankách!
Och jak rozkošné dílo, myslím si že by si měl vydat knihu, tvá práce s jazykem je naprosto čaroskvoucí.... a ta nápaditost rýmů. bravo, tleskám ti a jednou bych chtěl taky umět psát jako ty! rýmy jako usínaj umíraj, do kopce do konce, vody nehody ... hody hody doprovody... sem se nechal unést tvou básnickou všeumělostí. máš můj hluboký neskonalý a nikdy nehynoucí obdiv.... asi pro terbe složiím báseň - už vím jak bude začínat: Slunce
po obloze žblunce
mám tě rád
jsi můj kamarád....