Rozmluvy

5 mg

jsi na slušné rovině vlastní pohmožděné duše mistře

kde jsi nechal svou jistotu?

ne, s Ronečkem se budeme procházet dokud ten miláček bude moct

já NEDOPUSTÍM, OPRAVDU KURVA NEDOPUSTÍM

shazovat jistotu ještě jemu

to je ti snad jasný, ne?

Na to ho moc miluješ…

dalších 10 mg

rozkousaných s odporně hořkým pocitem v hubě,

minerálka chutná odporně, pokoj chutná odporně, moje nemoc chutná odporně

pomeranč chutná taky odporně – rozkousávám jadýrka, jak bříška ještě nenarozených vůní světa

vůně sviní

hořkost

nad zrezivělým zábradlím propasti pohmožděné duše mistře

co budeš teď dělat když ses odhmotnil?

umíš zahrát trochu Led Zeppelin na kytaru, to jde…

máš nabalzámovanou pleť, budou tě mumifikovat ty zvíře?

haha

ne, občas jsme spolu v rozporu, vždyť to víš,

zase si sedíš vedle mě v křesle neoholenej, s cigaretkou v ruce

ale tváříš se vážně s úsměvem zničených bláznů, máš mě rád, já vím….

Já si k tobě cestu teprve hledám, pochop mě, promiň…

neskrývej se ty motýlku za mou lampičkou, ona mě jen vítá,

a ty motýlku jsi neposedný a chceš žít chceš se odpoutat chceš poznávat barvy, jež by sis přibral na svoje zjizvené tělíčko

impulzivní chlapečku, tebe budu jen podporovat

zamiloval jsem se podobně jako ty

budeme přátelé, chceš-li

budeme putovat jehličinami

zakázaných krajů mlhy a sněhu

budeme trávit noci u kamen

a předávat si zkušenosti i emoce

chci abys mi do žíly vstříkl ejakulát motýlích barev

děkuji příteli

odeber si z mého těla krve kolik chceš

uvař z ní polívku pro ostatní nakažené

já jsem téměř vyléčen mimochodem, kdyby to někoho zajímalo, třeba tebe broučku éterickej, víš kdo

víš kdo sedá na stožáry planých poplachů smrti

tys tam sedla párkrát a zrovna to NEvyšlo

a teď krvácíme oba dva

víš že pomůžu každému kdo o pomoc stojí