Krutý osud podnikatele

Podíval jsem se s okna a uviděl černý mercedes.Dostal jsem strach a vytáhl s šuplíku svůj glock.Můj strach byl opodstatněný. Z vozu vystoupili dva muži.První byl vysoký a na krku měl dlouhou jizvu.Druhý neměl dva prsty na pravé ruce ve které držel malý kufřík.Bylo mi jasné ,že jdou za mnou.Najednou se rozrazily dveře.Dovnitř vstoupili oba muži a nenávistně mi hleděli do očí. „Zabij ho.“ Řekl muž z jizvou na krku.Bylo mi jasné že musím zdrhnout.

Vytáhl jsem glock a začal střílet.Trefil jsem  muže z jizvou do hlavy.Přesněji řečeno jsem mu půlku hlavy ustřelil.Podlomily se mu kolena a bez známky života spadl na zem.Bylo to v pravou chvíli.Právě se chystal vypálit dávku ze svého ákáčka.Druhý muž zůstal užasle stát.Neváhal jsem a rychle utíkal ze svého bytu jehož stěny nevypadaly zrovna dobře.Nastoupil jsem do výtahu a jel do přízemí.Věděl jsem ,že muž ,který zůstal v mém bytě užasle stát nemá šanci aby mě dohonil.Výtah zastavil a já vystoupil. Přede mnou stál muž v černém koženém kabáťě,kouřil cigaretu.Najednou vytáhl samopal. „Čort s vazmi pane Kruppere.“řekl a já věděl že je zle.Vyprázdnil do mě celý zásobník.Napůl mrtvý jsem ležel na podlaze,ale nehodlal jsem zemřít. Muž měl ovšem jiný názor a kopl mě do hlavy.Ztratil jsem vědomí.

     V nemocnici se pěkně zapotili než mě dali dohromady.Přišel jsem jen o ledvinu což byl velký zázrak.Nemocnice se stala mým novým domovem.Všichni se o mě starali s velkou pečlivostí a říkali o mě ,že jsem vstal z mrtvých.Jednoho dne ke mně přišel muž,který se představil jako Alexander Kozlov.Byl to kriminalista a vyptával se mně na detaily dne na ,který nikdy nezapomenu. Přišel k mé posteli a polohlasně se mě zeptal. „Měl jste něco s ruskou mafií?“Tázavě jsem se na něj podíval. „Proč se ptáte?“ Ukázal mi fotku mrtvoly muže ,kterému jsem vystřelil mozek z hlavy. „Vidíte ty hvězdy na jeho těle?“řekl a čekal na mou odpověď. „Ano.“Řekl jsem. „A co má být.Takové hvězdy má dneska v Rusku kde kdo.“

„Kde kdo možná ,ale tohle byl velice nebezpečný zabiják ruské mafie a já chci vědět proč přišel zabít právě vás.“Mlčel jsem.V duchu jsem se proklínal ,že jsem kdy platil za ochranu chlápkům ,které zajímají jen peníze.A život je pro ně na druhé příčce právě za obchodem.Musel jsem nějak chránit svoji firmu.Čekal jsem na to že až zkrachuji nebudou mýt slitování ,ale že se to stane tak brzo jsem si nemyslel. „Nic si nepamatuji.“Řekl jsem policajtovi ,který pochopil ,že ze mě nic nedostane a proto raději odešel.