Úplněk

„Z nohy na nohu, krok za krokem, pomalu, a teď skok. Jemně dopadnout a běžet dál...“ Opakuje si tiše v hlavě. „Támhle je...“ Pozvolna vytahuje luk, míří. Levé oko zavřené a druhým se dívá přímo na cíl. „Hlava? Ne radši tělo... Tam to bude lehčí.“ Bestie se sklání nad kořistí. Netuší, co se v křoví za ní ukrývá...

Lehce si líže koutek rtů a pomalu, jakby mdlobně, uvolňuje pravou ruku. Ozval se svist a ihned nato řev. „Zásah... Škoda že ne tam kam jsem chtěla.“ Podotkla a vynořila se z křoví, jako ryba z vody. Vlkodlak se dal na útěk s šípem v rameni. Ignoroval bodláčí. To mu nevadilo. „No né! Kam to běžíme?“ Řekla klidně a z toulce vytáhla šíp zakončený podivnou bambulkou. Zamířit a pal.

Trefa. Strom, asi metr před bestií, zazářil jasným světlem. Bestie se lekla a ihned se dala zpět vstříc lovkyni. „Zářivý prášek jako vždy funguje.“ Zašeptala pro sebe a skrčila se v porostu. Opatrně vyndala dva lesklé, stříbrné meče...

Už byl pár kroků od ní! Už jen asi dva! Jedna! Rychlým švihem zasáhla jeho stehno a vyskočila. Vlkodlak klopýtl ale udržel se na nohou. Nečekal, napřáhl gigantickou tlapu a otočil se. Rána na noze ukrutně bolela... Jen tak tak se stačila letícím drápům vyhnou. Jeho útok opětovala zásahem do boku. On se bolestně zakymácel, ale stále se nevzdával. Spojil ruce v velikou palici, a mávl jimi shora dolů přímo na elfku... Ta ale hbitě zkřížila meče a zastavila jimi pěsti vlkodlaka. Bolestí zavyl a zastavil se.

Toho ona využila a s lehkým výskokem vrazila meč přímo do středu jeho hrudi... „Dobrou noc pejsku...“ ... Bestie se tiše a elegantně svezla na kolena a poté se zrakem upřeným kdesi do dálky padla tváří k zemi.

Lovkyně si otřela meče o tmavě-zelený plášť a poté je zasunula zpět do pochev... Nijak tuto výhru neprožívala. Byla profesionál. Svou odměnu si vyzvedne tradičně u nějakého bohatého kupce...

Náhle se opět v měsíčním světle ozval svist... Teď to nebyl šíp namířený ne bestii... Nebyl to šíp namířený na monstrum, které škodilo okolí...

Lovec si zavěsil kuši na záda a šipky schoval pečlivě do koženého pouzdra... Nijak tuto výhru neprožíval. Byl profesionál. Svou odměnu si vyzvedne tradičně u nějakého bohatého velmože...

„Dobrou noc kočičko...“ … Elfka se tiše a elegantně svezla na kolena a poté se zrakem upřeným na zářivou kouli na obloze padla tváří k zemi...