Učebnice pro zamilované v invalidním důchodu

Poměrně zmatené a troufám si říct že z půlky autobiografické a z té druhé vymyšlené...

Tak strašně moc si přeju,
neusnout na vavřínech,
zároveň se děsivě bojím,
do slunce otevřít oči,
a možná je to tím,
že v uších mám pořád,
několik tvých našeptaných vět,
hrozně mě z nich bolí hlava,
jen díky růžovýmu prášku, jak stromy ve vichřici,
všechny naprosto mrtvý

prosila jsem několikrát,
abys je přišel posbírat,
prý na to nemáš sílu,
proto poslal´s místo sebe dvojici,
zlatých barokních andělů,
ale jejich ruce přece neunesou,
několik kilo praštěnejch situací,
co jsme my dva kdysi a kdesi,
údajně prožili

z hlavní sakristie společných dnů,
se ukazujou jen ty skutečně blízký,
pozdě se vracet a brzo se ohlížet,
není to přece ani jeden den,
kdy zasnění kouzelníci přestali,
teď už nadobro kouzlit,
pro nás dva

jen díky bezmocnosti,
nás dva dávám do společné básně,
chci ti říct,
moc se mi líbili,
dva bílí králíčci a papírový růže,
z černýho klobouku,
a s tím srdcovým králem,
ti to poměrně dost slušelo

Love is in the air, but i can´t fully respire with you…

---