Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNoční můra ...
27. 02. 2009
2
0
708
Autor
Le-Joani
Sny si nepamatuji moc často. Možná tohle ani nebyl sen. Člověk by neřekl kolik emocí, obrazů ze života se vejde jen do \"krátkého\" snu... Noční můry...
Jenže z ničeho nic si všímám malého světýlka... tam v dálce. Pomalu našlapuji. Zaobírám se každým krokem - snad až moc. Jako bych se bála, že snad něco zašlápnu. Jenže to nešlo. Jediné co bych mohla pošlapat, zničit, byly moje myšlenky, které se mi vysypaly. Asi jsem je nezazdila tak moc, jak jsem si myslela..
Udělala jsem jeden - jeden nepromyšlený krok a přede mnou se objevila propast. Opravdu velká - a chystala se na mě. Těšila se až udělám další neopatrný, nepromyšlený, nesprávně mířený krok a mohla mě pohltit... Do tmy... Do nekonečna. Na tom nekonečnu bylo ale něco zvláštního. Tam dole. Byly tam hvězdy. Opravdu divné. Ale v tu chvíli mi to všechno připadalo normální. Jako bych to už viděla tisíckrát... a možná že ano. Jen jsem ten obraz neviděla před sebou. Měla jsem ho zakořeněný. Někde v hloubce. Uvnitř...
Na druhé straně propasti byl život. Byly tam stromy oseté šiškami. Ptáci si vesele štěbetali ve větvích. Jemný vánek olizoval špičky stromů a dole stála srnka v zákrytu keře. Jen já stála a natahovala ruku po tom snu... Jak ubohé. Ach. Jak já bych tam chtěla. Ale to, to co na mě čekalo, nebyl život či krásný sen, ale hluboký, nekonečný pád do temna, tam kde hvězdy už neměly místo. Já bych byla ta černota za nimi. Hluboko... daleko pryč od všeho.
To nic... ...