hodiny a jezero

Havran šplhal po tenkých sloupcích vzduchu a ranní déšť mu zamyšleně klouzal po křídlech…

kapky se snažily svůj let oddálit

E dur zní falešně, došlo mléko, společenství chodců se mlčky míjí

/city jsou přežitek chlupatých prabytostí;

psa mají na vodítku/

/v  podchodu/ koupit růži? gyros? sušenku?

/v  okně/ kouřit? nekouřit?

Piano v polední mlze...

zapustím teď prsty do kláves (jako by byly z másla) a ony zcelistvují , obnovují, nechávají mě proplout skrz

/jezerní ženy (s pažemi průsvitnými jak obloha zpod hladiny) mi pod každou vlnou posílají stříbrné pramínky hlasů/

Volným pádem klesám do jejích očí, těsně u dna je sklopí.

Svět je hranatější o půl dioptrie.

/myšlenky k večeru těžknou a hledají na cizí kůži nestřeženou klíčovou dírku do mozku/

Modré plamínky tančí nad řasami a vypalují mi na mozkovou kůru zítřejší vzpomínky

Vítr ve tmě znásilňuje nahé stromy, soucitu se vysmívají

Je půlnoc , šeptám tvé jméno

Havran unaveně složil křídla do ohořelého listí a pohlédl na mě..

…tak zoufale