Fragment napadený virem

…lové prášky, které nosil v náprsní kapse svého saka. Poté se mohl vrátit k duchaplnému rozhovoru s Erikem. Poučen od incidentu v bance, si při rozhovoru důkladně prohlížel jeho pravý rukáv. Také si všiml, že Erik věnuje až příliš velkou pozornost Sebastianově kravatě. Vždyť ta nebyla ani zdaleka tak důležitá jako jeho nová košile. Kdyby spolu ty dvě soutěžili na olympiádě v důležitosti, tak by kravata vypadla hned v rozbězích, zatímco košile by měla jisté místo na bedně. Navzdory Erikově nespravedlivé pozornosti, je od sebe dělilo několik důležitostních vrstev. Chtěl k tomuto tématu svést řeč, tak se zmínil o tom, že světle hnědá košile je dnes k nesehnání. Kdyby jen tušil, jaká budoucnost je čeká, nikdy by tomuto tématu nevěnoval sebemenší čas. Eric zažertoval o strachu módních návrhářů z holocaustu, čímž rozesmál Sebastiana natolik, že se málem zadusil smaženým kouskem kuřete. Erik se snažil pomoct tím, že ho držel za ruku, hladil mu zápěstí a recitoval smutné básně, ale bohužel po chvilce černé rýmy došli. Sebastianovi ale tohle všechno pomáhalo, jeho stav se lepšil. Erik si nemohl vzpomenout na žádný noční verš, i přestože velkou část svého intelektuálního života strávil čtením takovýchto děl. Pokoušel se alespoň zmírnit Sebastianovu bolest malým zamyšlením o moderní poezii. Vyprávěl mu o důležitosti aktuálnosti a o tom, jak se poezie přesunula ze zaprášených almanachů na zdi budov, dveře výtahů, ale také na blogy a na statusy ICQ. Sebastian s ním naprosto souhlasil, ten krásný pocit harmonie duší. Lidé sedící u okolních stolů dělali všechno možné, aby si je oba kluci nezapamatovali. Za tu dobu se jich vystřídalo neuvěřitelné množství. „Spálíme všechny noviny a odstěhujeme se do…