TIM A DIM-27

Část dvacátá sedmá

Tim chvíli nehybně ležel na těle omráčeného německého vojáka, přičemž mžouravě hleděl do rozsvícené baterky.

„Dime, kde jsi? Já vidím světlo!“ vyhrkl zmateně a pomalu se začal zvedat. Pak se chvíli rozhlížel a u částečně osvětlené zdi viděl ležet Dima, který byl také omráčený díky jeho nechtěnému úderu pažbou pušky.

„Dime, ty jsi vomdlel?“ zeptal se Tim a po čtyřech k němu přilezl. Poté jej poplácával po tvářích, ale Dim se neprobral. Zato se začal prodírat německý voják a Tim začal šátrat po podlaze ve snaze najít automatickou pušku.  Nahmatal však láhev, co upustil Němec. Tim se začal rozmachovat, ale z láhve začal téct alkohol.

„Zatraceně! Takový škody!“ vyhrkl a rychle se napil.

„Dobrý šampaňský!“ vyhrkl a přitom se zadíval na německého vojáka, který se posadil a přitrouble se na něho díval.

„Moje šampaňský!“ vyhrkl voják německy.

„Já ti sice nerozumím, ale asi chceš tu flašku, co,“ řekl mu Tim.

„Ty Američan!“ vysoukal ze sebe voják lámanou angličtinou.

„A ty zase Němec!“ zkonstatoval Tim.

„Vzdej se!“

„Vzdej se ty!“

„Nikdy!“

„Já taky nikdy!“

Oba se rozpřáhli pravou rukou, co sevřeli v pěst a vzápětí se navzájem udeřili pěstmi do nosů. Za ně se poté chytli a zkoprněle si hleděli do obličejů.

„Po druhý se už netrefíš!“ vyhrkl Tim.

„Trefím!“

Opět se rozpřáhli a při pokusu trefit pěstí toho druhého, se každý naklonil na opačnou stranu. To mělo za následek to, že se netrefili a oba při pohybu dopředu ztratili rovnováhu, načež se rozplácli na podlaze.

  Dim se pozvolna probral a začal se rozkoukávat. Záhy spatřil ve světle položené baterky dvě vsedě objímající se a zpívající postavy.

„No to snad ne!“ vyhrkl a promnul si oči.

„Co to ty debile, s tím Němčourem vyvádíš?“ vyhrkl tázavě.

„Jééé Dime, ty už si se probral!“ pronesl rozesmátě Tim.

„Co to má znamenat!?“

„No já jsem tady s kolegou z nepřátelské armády uzavřel lokální příměří.“
„Zbláznil ses!? Až vystřízliví, tak tě zabije!“

„Tak já vystřízlivím dřív!“

„Ty se střízlivosti nedožiješ, jestli budeš pořád chlastat! Musíme se z tohohle zatracenýho hradu vyplížit ven!“

„Říkal si, že ho chceš vosvobodit.“
„To stihneme přitom. A zároveň se takticky přesuneme.“
„Nebo spíš zdrhneme.“
„Tak se zvedni a padáme pryč!“

„Kamaráde nepřátelskej, musím jít!“ vysoukal ze sebe Tim a vrávoravě vstal.

„Na vítězství!“ vykřikl Němec.

„Na vítězství. Ale to naše!“ vyhrkl Tim.

„Nehulákej a jdeme!“ pronesl Dim a oba začali vrávorat chodbou. Za chvíli došli ke schodišti, po němž začali klopýtavou chůzí jít. Pod ním se náhle objevilo několik postav s baterkami, načež oba ve stejný okamžik zakopli a za výkřiku se skutáleli po schodech.

KONEC DVACÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI

 

 

---