Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrálovství Rhye
Autor
Jeeper
Království Rhye
Byl zimní čas, 6. leden, byl chladný čas. Na nádražním peronu visel lehký opar noční iluze a poslední vlak, který zmizel v nedohlednu, jsem přestal vyhlížet. Někde v dáli houkající sirény tušící lidskou přítomnost, pomalu zanikají. Tak smutné její oči, usměvavé tmavé oči, tvář panenky za výlohou. Zlomyslně utichající zvuk rozbitého skla spustil alarm a mé nohy se stávají rychlejší a rychlejší…. až do nedozírných dálek. Při tlukotu srdce jsem se uslyšel, schovávající se za rohem jednoho baru, kde vstup zkrášluje stráž dvou podnapilých těl. Nevím co se stalo s mincí, kterou jsem hodil mezi ty dvě mohyly a pomalou chůzí jsem ztratil zájem o další děj před chrámem lásky. Měsíc se líně koupal v čokoládovém pudinku zimní noci a mé oči jakoby neznaly gravitaci, zůstaly otevřeny. V osamoceném světě vůně cigarety obklopuje můj obličej a zkřehlé prsty svírají prázdnou láhev Moët-Chandon. V takovém světě, kterému říkáme 21. století, se každá nicotná věc v našich tělech stává rakovinou. Lehký pohled na hodinky mi ohlašuje tři a tam, kde každé ráno dává oknům život slunce, mihla se siuleta dívky….. Přistoupila blíž a do ticha šeptla:
Roztáhni svá křídla, ty jsi anděl,
nezapomeň doručit rychlostí světla
kousíček lásky a radosti.
Všechno, co děláš má vůli a důvod a
malý kousek lásky a radosti.
V každé duši leží muž
a velmi brzo bude podvádět a objeví,
že až u konce svého života přinese
trochu lásky“…
Dala mi naději, dala mi otázku. Lehl jsem si na zem a snil o dívce s vlasy z hedvábí. Zavřel jsem oči a vybavil si její tvář:
Tak smutné její oči, usměvavé tmavé oči,
tak smutné její oči, jak to začalo.
V takové bezdeché noci, jako je tato,
na mém čele nejlehčí polibek.
Šel jsem sám
a všude lehce foukal vánek.
Má paní brzy půjde touto cestou,
ve smutku známá bílá královna jde a noc bledne.
„Hvězdy bez lásky v jejích vlasech“….
Ironie osudu, zmatek v mé hlavě. Slunce se prodírající skrz tmu, jako dítě z matčina lůna otevřelo mé oči dokořán a vše krásné pominulo uprostřed ničeho. Do morku kostí zmrzlý, sníh mi padá a svádí tuhý boj s krvinkami. Alkohol se vytrácí a mysl ztrácí ponětí o čase z dáli slyším hlas:“Na třetí kolej právě přijel osobní express z království Rhye“….