Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVíra
03. 03. 2009
0
0
431
Autor
In.D r e a m
Co se týče víry, počítá se náš stát spíše do těch, ve kterých převažuje počet ateistů, nad křesťany, nebo vůbec věřící, ať už je samotným uctivatelem Bůh, či snad nějaký Muhammad. Pořád je to víra v něco nebo někoho nadpřirozeného. Nevím co lidi vede věřit v něco, co není. Neznám důvody, proč si myslí, že existuje. Znám ale důvody, proč si myslím, že neexistuje. Neříkám, že starat se o blahobyt celé země není docela fuška. Konec konců nějakých těch šest miliard obyvatelstva rozhodně není málo, ale i tak mi přijde, že spravedlnost je termín dnes už leda tak abstraktní.
A nemá snad být Bůh spravedlivý? Ale spravedlnost ponechme stranou, vezměmě si na paškál církev vůbec samotnou. Co mi dokáže zvednout žaludek je skupinka křesťanů, kteří si to takhle vypochodují za hezkého sobotního rána do ulic, a ve vzduchu drží všelijaké trasparenty s obrázky nenarozeného dítěte, a všelijakých embrií. V čele stojí jakýsi pomyslný vůdce a na celé náměstí vyvolává mrtvolným hlasem různá hesla, které za ním tahají unavení spoluprotestátoři na velkých cedulích. Předpokládám, že snad ani není tak velkou záhadou, že všechna ta ranní ptáčata pochodující po městě jsou výhradně muži. A pokud vím, se jich, až na jednu vyjímku kdesi v Oregonu, těhotenství a s ním spojený i potrat vůbec netýká.
Já osobně bych netoužila vychovávat dítě neznámého člověka, který by mě přepadnul a zanechal mi jak doživotní trauma, plus jako bonus nechtěné dítě. Díky, nechci.
Taky si vzpomínám, že před nějakým tím rokem, se mi dostal do ruky leták, na kterém bylo napsáno, že pokud si každý večer přečtete třikrát napsanou modlitbu, všechny hříchy vám budou odpuštěny. V opačném případě vás čeká horoucí peklo s nějakým tím čertíkem. Netušila, jsem, že je způsob jak se očistit od hříchu tak jednoduchý.. nezní to sice špatné, ale o to víc mi to přijde irelevantnější a nemožné.
A máme na světě další důvod, proč bych nechtěla být křesťanem i když nechci křivdit Bohu - ze šedesáti procent za to vlastně vůbec nemůže.
Takže konečně už vůbec samotná podstata náboženství. Odvolávat své činy na nějaké nadpřirozeno a doufat, že nám to imaginární ono odpustí jenom kvůli tomu, že se mu hezky omluvíme odpapouškujeme bibli.. Nevím i tohle mi přijde pěkne přitažené za vlasy.
Pokud bych měla v něco věřit, zřejmě bych se spíš orientovala na asijská náboženství, než na evropské křesťanství. V těch asijských má člověk aspoň větší pocit vlastní iniciativy v otázce života, a nemusí se pořád odvolávat na všelijaká boží znamení. Rodiče mě odmalička učili, že je život těžký, tudíž jsou pro mě polehčující okolnosti ohledně náboženství nesmyslné a neuskutečnitelné.Snad bych to nazvala utopií.
Cílem tohoto článku nebylo otevřít oči všem věřícím na tomhle světě. Tohle věcí každého jedince - zda-li chce věřit, nebo ne. Je to pouze můj názor a přesvědčení. Pokud skutečně existuje Bůh, tak se mu potom omluvím, nejdřív ho ale musím vidět.