Poprava

Poprava

 

 

Špalek dřevěný a kat se svou sekerou

zločinec a kněz- naposledy s hříchem se poperou

Dřív než vyjde muž zlé tváře

páter rozhřešení jemu káže

Nyní už je připravený

splatit svůj dluh odchází

Z bezesných nocí unavený

jako duch se prochází

naposledy po své cele

měří kroky rozlohu

s krůpějí potu na svém čele

když chodí z rohu do rohu

 

Už jdou klíče v zámku chrastí

zbrojnoš uchopil ho s velkou slastí

a táhne ho ke špalku

teď chcípneš hnusnej pacholku

Ruce za záda mu svázali

aby nemohl se pomodliti

do chorého těla kopali

aby čest mu mohli pokořiti

Nakonec s hlavou jeho rozbitou

o špalek prudce udeřili

jak měl by ji tam přibitou

poskoci ji podrželi

 

Dlouhé černé vlnité

vlasy z týla odhrnuli

konečně k radosti své

bílou šíji uviděli

Ten muž s červenou maskou svojí

jenž zatím klidně opodál stojí

se chopil velké sekery

s níž ne jedny ba šestery

hlavy naráz stít by mohl

s tou nikdo by ho nepřemohl

 

Na co nyní čeká se?

Na povel páně v šatě černém!

Už na židli on belhá se

a brzy řekne ať ho setnem

 

Ruka soudce padla dolů

vzduch prořízla též sekyra

hlava spadla z dřevěného stolu

a chudák na něm umírá

 

Lidé se smějí tleskají

radostí tančí plesají

těší se zas na pozvanou

na další krásnou podívanou

 

A co chudák? je ti ho líto

Brečíš že osud na něj ruku stáh

Proč vždyť jemu patří i to

byl to zlý a krutý vrah!

---