SVĚT ZA ZDÍ-37

Přes napnutý luk hleděl Asim střídavě všemi směry na prostranství mezi skalisky. Uprostřed něho se nacházelo schodiště vytesané do skály, co vedlo k podstavci, který měl tvar rohů. Do něho musel Asim umístit truhlici s démonem zla. Ta se nacházela na schodech, na které jí upustil, když byl uchopen obřím hadem.

„Tak kde jste hadi?“ zeptal se v duchu, přičemž překročil tělo mrtvého hada. K začátku schodiště mu zbývalo několik metrů a on cítil, jak ho začínají opouštět síly.

„Přeci tady tu truhlu nenechám Navarům, když už jsem se dostal až sem!“ řekl si a zatnul zuby. Tětivu luku měl neustále napnutou a byl připraven okamžitě vystřelit šíp, pokud by se někde objevil had.

 Uběhl krátký čas a on došel k prvnímu schodu a zároveň se zadíval na truhlici, u které ležel jeho meč. Poté zrakem spočinul na konci schodiště a zároveň pohlédl na černý podstavec. Nad ním kroužil s roztaženými křídly dravec Oro, ale zatím žádné varovné zvuky nevydával.

„Chtěl bych mít křídla jako ty,“ pronesl polohlasně a opětovně se rozhlédl. Žádného hada však nikde nespatřil, a tak vkročil na první schod.

„Asime!“ uslyšel náhle výkřik, po němž se pootočil a uviděl Imara s několika bojovníky.
„Imare! Já myslel, že tě nějakej had zabil!“ vyhrkl Asim.

„Měl jsem namále. Viděl jsem, jak tě jeden had chytil a chtěl jsem ti běžet na pomoc, ale vyplazilo se najedno tolik hadů, že to nešlo. Pak ti hadi všechny vojáky zabili a já se štěstím před nimi utekl.“

„A vrátil si se, aby ses pokusil tu truhlu dát na ten podstavec, že.“
„Přesně tak.“
„To uděláš, jestli se to nepodaří mně. Pojď rychle sem! A vy vostatní začněte střílet, jakmile uvidíte hady!“ řekl Asim.

Imar rychle doběhl na začátek schodiště, zatímco Asim vzal do pravé ruky meč a do druhé uchopil truhlici.

„Jeden z nás musí tu truhlu nahoru doníst! Až se vobjeví hadi, začni střílet šípy na ty, co budou nejblíž schodům. Jestli mě nějakej čapne, tak popadni truhlu a dej jí do toho podstavce.“
„Doufám, že se to podaří tobě.“
„Bude jedno, kdo jí tam dá. Hlavně, aby se tam dostala. Navarové tu brzo budou. Je to poslední šance, jak jim zabránit v ovládnutí světa.“
„Tak to abychom už tu truhlu šli dát nahoru,“ pronesl Imar.

„Souhlasím s tebou. Jdeme!“ vyhrkl Asim a oba vzápětí vykročili.

 „Já to risknu, prostě to schodiště vyběhnu, i když už mám málo sil,“ řekl vzápětí Asim.

„Dej mi tu truhlu! Já tam vyběhnu. Sil mám ještě dost!“ vyhrkl Imar.

„Dobře! Dej mi luk!“ řekl mu Asim, načež Imar vzal do levé ruky truhlici a pravou vytáhl z pochvy meč. Asim uchopil napnutý luk a zadíval se na Imara, který se rozeběhl po schodech. Vzápětí se rozkřičel Oro a ve stejný okamžik spatřil nad podstavcem vztyčit se obřího hada, který se rychle přes něho sklonil ke schodišti.

KONEC TŘICÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI