Reálie moudrého šprýmaře

Seděl uprostřed stolu
bratři a sestra s ním referovali.
On četl nemravné básně,
ona jemným tahem tužky, kreslila jako panna orleánská,
tou tužkou, jejíž osten hladí lidská srdce
a pohled na její výtvor je vnímán tak sladce.

Ve dnech, kdy lid píše staně a vládě rezoluce,
Zábrana je čten jako stáříkovská elegie,
trumberovské písně z rádia lidé vnímají,
hůře než hlouposti, které anglicky napíší.

Jen ten tichý nemrava si sedí,
uprostřed hlučné debaty v duchu si opakuje:
"Třináct let po Rakousku
začal jsem být
když republika spolkla pochcanou housku
jak cukrem naděje opocený fík"
už konečné ví,
že lidé formují stát
a né on lidi.

V jednu chvíli
ve dveřích se objevují stíny
mohutné postavy
a její ruka již vrzavé dveře otvírá.
Uprostřed temné noci
mládežníky do postele by scházelo poslati,
ale on tak nečíní,
ba naopak je všechny k dalšímu bádání
nad čajem a kávou
k dalšímu rozumování nehmotných ideí
slovem i myšlenkou
vybízí
a ke škrábání přípálených vloček Oldina
nabádá.

---