Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDítě
Autor
s.kiwi
Představte si, že jdete městem a v tom nejzapadlejším rohu matně uvidíte malé dítě, které krmí hladového psa rohlíkem... Půl rohlíku sobě, půl jemu... Jdete dál za svými každodenními povinnostmi. Spěcháte, vždyť není času nazbyt! Jakže to bylo? Čas jsou peníze? ... Na kobereček k šéfovi, protrpět nudný den v práci, navštívit banku, zaplatit složenky, nakoupit jídlo, vyzvednout děti ze školky... Děti! Krmilo psa rohlíkem... Proč? Zbytečná úvaha!
Noční tmu vystřídalo ranní svítání. Je brzy, jen blázen by vstával. Slunce? Protivné. Proto jsme přece vymysleli žaluzie, závěsy,... V ložnici je tma, ale vy nespíte... Proč? Ještě můžete spát dvě hodiny, škoda času, co můžete strávit v blaženém nevědomí... Temno.
V šedém koutě malé dítě...
Sedí, pláče, nohy křížem...
Budík zazvoní, vy ho s nelibostí zacvaknete. Vstáváte...
Sprcha, snídaně, nachystat se do práce... Jedno ráno jako druhé, výjimka snad jen o víkendu. Děti! Vypravíte je do školky a jdete si dál po svých...
Oči modré uplakané...
Vlasy černé jako uhel...
Středeční ráno je vždy nepříjemné. Sice máte už dva pracovní dny za sebou, ale pořád jsou tři osmihodinovky před vámi. Nikdy nevíte, co si na vás vedení ještě do konce týdne vymyslí. „Nemáte nějaké drobné? Prosím...“ V peněžence těžce vydělané peníze... „Jdi si za rodiči, špunte!“
Špína, krysy, všude kolem...
Ono však vyčerpané a hladové už jen spí...
Máte za sebou těžký den. Jste rádi, že jste se konečně dostali do postele. Spokojeně usínáte...
Vidíte puštěnou televizi, zrovna jsou zprávy... „Dnes odpoledne byl nalezen deset dní pohřešovaný osmiletý chlapec.“ V rohu obrazovky se objevila jeho fotka... Černé vlasy, modré oči. Malá drobná postava. „Chlapec byl však nalezen v kritickém stavu. Je těžce podchlazený a podvyživený. Lékaři tvrdí, že nepřežije noc.“
Budíte se, znovu do práce... Ráno je nic moc, měli jste nepříjemné sny...
Představte si, že jdete městem a v tom nejzapadlejším rohu matně uvidíte malé dítě, které krmí hladového psa rohlíkem... Půl rohlíku sobě, půl jemu... Spěcháte, vždyť není času nazbyt! Ale...