NEBE NAD SOMMOU-36

Za neutichajícího dunění děl začalo nádherně svítání. První sluneční paprsky se začaly prodírat mlžným oparem, který se jako závoj vznášel nad letištní plochou. Tou burácela dvojice motorů letadel rámové konstrukce stojících před hangárem.
„Až se rozplyne mlha, tak bude krásný den,“ mínil nadporučík Ralph Ansell.

„Když si odmyslím tu dělostřeleckou palbu, tak je to opravdu nádherný ráno,“ mínil poručík Rober Fantes.

„Nahoře bude taky určitě hezky, ale jen do tý doby, než se objeví Hunové.“
„Že se objeví je stejně jisté, jako že po dni přijde noc.“
„Doufám, že zítřejší ráno budeme opět tady.“
„V to doufám také.“
 Poté oba letci vykročili k dvojici Airc, u kterých stáli mechanici. Za chvíli usedli do kokpitů a připoutali se k sedadlům popruhy. Mechanici záhy odtáhli od podvozkových kol špalky a letadla se rozjela po travnatém povrchu letiště.

 Fantes se díval, jak v chuchvalcích mlhy před ním směřuje ke vzletové dráze Airco pilotované nadporučíkem Ansellem. To se za okamžik vzneslo do vzduchu a on záhy po přitažení řídicí páky také vzlétl. Oba letouny poté po několik minut stoupaly krouživě do výšky nad 4000 metrů, což byla hranice jejich dostupu. V této výšce začaly letět směrem k městečku La Boisselles, nad kterým se Airca měla setkat s letounem, který měl provést průzkum.

 Krajinu pod nimi na mnohých místech zakrývala pozvolna se rozplývající se mlha. Letci se však orientovali dobře a brzo v dálce spatřili osaměle letadlo, které kroužilo přibližně ve stejné výšce, v jaké oni letěli. Záhy v onom letadle rozpoznali dvoumístné letadlo rámové konstrukce F. E.2B. Jeho pilot zakýval na pozdrav křídly a piloti Airca udělali totéž. Trojice britských letadel si to poté namířila k frontové linii, na které se už několik týdnů tvrdě bojovalo. Pokračující britská ofenzíva na Sommne jen pozvolna zatlačovala německou armádu a její cíle začaly být utopené v krvi a blátě.

 Cáry mlhy se vznášely nad rozervanou frontovou oblastí, na kterou opakovaně dopadaly granáty z děl i minometů. Ve vzdušném prostoru kolem britských letounů se objevilo několik černých chomáčků, jenž znamenaly rozprasky granátů vypálených z německých děl. Těch si letci moc nevšímali, protože jejich palba byla jako tradičně nepřesná. Svou pozornost plně soustředili na oblohu kolem sebe, aby zavčas spatřili přibližující se německé letouny. Na nebi kolem nich však byly jen mraky a zářící slunce, jehož paprsky ozařovaly letouny, které letěly stále hlouběji do německého zápolí.

 Protože F E. 2 byla pomalejší a Airca měla motor, díky němuž nemohli piloti snižovat a zvyšovat rychlost, tak Fantes s Ansellem létali v půlkruzích. Přitom bedlivě zrakem propátrávali vzdušný prostor, ale ten měli stále jen pro sebe. Fantes s napjetím očekával, kdy se v dálce objeví černé tečky, které budou znamenat nepřátelská letadla. Takovéhle čekání už zažil mnohokráte a pokaždé bylo nepříjemné.

 Průzkumné letadlo začalo pozvolna klesat, což znamenalo, že doletěli do oblasti, kde jeho posádka měla začít průzkum. Obě Airca také začala klesat, ale jen o několik set metrů. Fantes poté střídavě hleděl na stále klesající FE. 2 a oblohu plnou bělostných mráčků, které se vyjímaly na modravém nebi.

KONEC TŘICÁTÉ ŠESTÉ ČÁSTI