Předjarní švestky

Sedím na pohovce ve vyhřátém pokoji,

přesto mě mrazí...

Čím to, lásko má,

že už dávno před sebou nechodíme nazí?

Jitra zase opanovávají ptáci,

blázniví skřivani...

Čím to, lásko má,

že už nejsme k sobě poutáni?

Dozrály mi nejspíš nejnovější švestky,

budu je asi balit…

Čím to, lásko má,

že nechci na tebe jen vinu svalit?

I slzy oschly v předjarním vánku,

dýchat se mi chce…

Čím to, lásko má,

že tobě ne, už ne, vedle mne?

Zamknu naposledy tvůj  byt,

klíč tiše zámek políbí…

Čím to, lásko má,

že každý dodrží jen to, co neslíbí?

Chci se chvíli litovat hluboko v sobě,

ale navenek být silná…

Čím to, lásko má,

že vím, že zas jednou budu pěkně vilná...