Realita

 

Takhle se mi přihodí

i samota v davu

den na to se  urodí

sebenenávist

mám tady dvě srdce

na čtyři ruce

jenom jednu hlavu

i tím si nejsem dokonale jist

půjdu si bibli číst

a čekat na popravu.

 

Večer  mi řekla pod mostem

že nechybí mi velký cit

tak jsem proti svým zvyklostem

v obloucích skončil šťastně zpit.

 

Sudá, tak to je  je nuda

lichá, mozek a pýcha

mezi tím hafo atomů  a čas

už zvedni hlavu de Grieux

Manon tě jenom zabije

po tobě kohokoliv z nás.

 

Co neumím pojmenovat

mě rozpálí až doběla

pak můžete mě kovat

do ostří nože docela

a smetl bych to ze světa

jak pražský orloj –  ta ruleta

Rubensova buclatého anděla.

 

Míchá se mi Opus Dei

s kouzly made in Galilei

Abrahám, Benjamin

Golemův  i oslův stín

řeka posetá sedmi mosty

varhanní tón, čistý, prostý

přítomnost se pere s minulostí

utkává se v jedné bídné hlavě

plášť zvolna spouštím

zjevně namáhavě

i tasím Don Quichotův meč

Cyrano by to nazval křeč

s úšklebkem  Kajetána Tyla

pod gilotinou ještě kštice zbyla

Když sypu verše z internetu

skenerem snímám otisky

John chodec voní od whisky

na obzoru plát imprese

Šajlok sní co to vynese

ta libra masa je bohužel  moje

brzy mi  dojdou lidské zdroje

pavouk se houpe v otevřeném netu

alkohol utápí se v fetu

půlnoční chvíle Jana z Lucemburků

dneska by od něj

národ nevzal kůrku

pro něj je Karel čtvrtý jenom bůh

onen z českých hájů

henten z českých luh

šlechetný Bušek Vilhartice

si k tomu mocnou paží tleská

ta z Pomořan je  bez kytlice

závratně nekonečně hezká

 

Když po ránu

mi  spadne brada

vzpomenu Jirku Poděbrada

a Korvínovu zavilost

Hus  odpustků má taky dost

s předstihem s ním

Kolumbovu Santa Marii

medovinou řádně zapiji

pod oknem mi tu

na ušmudlaném dvorku

postával Napoleon u pahorku

v pozoru vojáci a  dějiny

všichni jsme  z jedné dědiny

Do ticha Tesla Nikola

Tomáše Alvu  zavolá

dají dvě deci v bistru U kostela

tam poblíž u lesa

lze vidět Mánesa

Josef do kypré selky zase dělá

 

Když se pak hudba

mocně do snů sápe

s potíží Haydn Bacha fugu chápe

Wofgang a Salieri

mydlí si schody navzájem

vedle Van Beethoven

prostě nezájem

třeba by volal i  sám Graham Bell.

 

 

Náš Bedřich Smetana

jak Barack Obama

vyhrává i pro balkón poslední

s Libuší slepý mládenec

Kecal je nedá pod čepec

Wágner je na Střekově posedlý

den už je takhle mrňavý

maluje ho pan  Zrzavý

teď v  listopadu

v radoaktivním spadu

si medí Manet s Monetem

v Goghově poli prokletém.

Už neuniknu strunám ani sítím

s chutí a s Werichem si

zlatou rybku chytím

s Pivcem si vyjít na dušičky

s Hrabalem ve při u piva

Harapes mi zapůjčí  cvičky

Lucio Dalla  mě Carusa zazpívá

Špinarová se školí v basu

televize řve do rozhlasu

a ptáci už se nebudí

arbitři shltli osudí.

 

Konšelé ve svátečním

kat v pracovním svém oděvu

mám sněhobílou košili

sto chutí do zpěvu

trpím ještě na eleganci

rád  Barunku bych vyzval k tanci

pak už mi srazte

ten úl plný včel

na lešení

by snad sám dneska doletěl.

 

Trochu jsem odbočil

na Kampu zatočil

rád měřím krokem

kousky staré Prahy

na botách útržky své šikmé dráhy.

 

Lepší stavět dům od střechy

než čekat konec světa

lepší je cena útěchy

než věta po všem veta

 

V zatáčkách zkoušel jezdit přímo

na lidi střílel vždycky mimo

tak jenom sebe zabíjel

sebevrah nemá přízeň davu

šušká se ten měl na to hlavu

moc často splín sám zapíjel

 

Vstupoval oknem místo dveřmi

sázel růže mezi keři

sázel keře mezi růže

a říkal věř mi …

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---