O záchodě

 Je místem smíření se světem, prostorem vypouštění využitých palivových článků, zastávkou poskytující božské uvolnění, ostrovem klidu uprostřed rozbouřeného moře uspěchané civilizace 21. století. Užíváme ho všichni a ani si neuvědomujeme, jak komplexní a složitý vynález jsme dík vynalézavosti jiných lidí zdědili.

Stručná historie vyměšování

Lidský druh přijímá a musí zákonitě i vyměšovat potravu.  Výzkumy anglických vědců potvrdily nález nejstarších kanalizačních systémů a splachovacích toalet v Číně. Západní dynastie Han (206 př. n. l. – 24 n. l.) si dle studie publikované v roce 2000 užívala splachovacích toalet jako první v historii lidského společenství. Archeologové mimo jiné objevili přes 210 metrů dlouhou kamennou hrobku, ve které se nacházelo 30 pokojů, včetně koupelny, toalety, kuchyně a místnosti určené k uskladnění ledu. Nicméně jiní historici a archeologové připisují nejstarší systémy Indům (okolo 2500 př. n. l.), Egypťanům a Římanům. Ti však byli rozhodně první civilizací, která začala užívat veřejných záchodků, zbytky 2000 let starých toalet nalézáme v Pompejích, Ostatii, ale i v Africe. Přelomovým okamžikem v historii vyměšování je rok 1596. Sir John Harrington instaluje ve svém domě v Kelstonu první splachovací zařízení. Vynález veskrze přelomový* a novátorský, který zaujal i Harringtonovu blízkou příbuznou královnu Alžbětu I. Nicméně v konzervativní Anglii se neujal a přijat byl až ve Francii, kde se pod označením Angrez jeho užití dále šířilo. Po dvě století tento vynález nedozná změn, když v roce 1775 Alexandr Cummings vynalézá a patentuje vodní uzávěr** je to po dlouhé době jediná výrazná změna, k níž ve způsobech nakládání s exkrementy dochází. O dva roky později Američan Samuel Prosser patentuje pístový (plunžrový) klozet, na jehož základě Josef Bramah vyzkouší a začne využívat splachovacích záchodů, od roku 1778 se jeho toalety využívají v ostrém provozu, většinou na zaoceánských lodích parnících. Dalším důležitým mezníkem ve fekální historii se stala Londýnská zdravotnická výstava, roku 1884 tu J.G.Jenning uvedl své jednodílné splachovací zařízení Pedestal Vase (Váza na podstavci), jehož nedílnou součástí bylo i záchodové prkénko, které se používá dodnes. V Londýně byly tou dobou již 32 let v provozu, přesně od roku 1852, první veřejné záchody, díla autorů Samuela Petoa (mimochodem stavitele Nelsonova sloupu na Trafalgar Square) a Henryho Cola. V prvním roce provozu veřejných toalet bylo rozdáno přes 50 000 letáčků informujících obyvatelstvo, k čemu prostory slouží, přesto této jedinečné příležitosti za celý rok využilo v celém Londýně jen 82 lidí. Za otce moderních splachovacích záchodů jsou považováni Charles Neff a Robert Frame, jejichž splachovací záchod se stal standardně užívanou normou.

Světlá budoucnost?

K neustálému vývoji a modernizaci záchodů dochází i v současnosti, v roce 2005 uvedla japonská firma Toto na trh první toaletu se schopností přehrávat hudbu ve formátu MP3, výrobek mimo jiné i sám zvedá prkénko, standardem je samo čistící proces po každém použití. Jiná japonská firma – Takagi, začala v roce 2007 prodávat novou verzi přenosné toalety s bidetem a masážní funkcí, nastavitelnou teplotou sedacího prkénka a schopností samočištění a vysoušení vzduchem. Pokud by budoucnost této planety závisela na kvalitě vypouštění fekálií, ihned by se zdála být světlejší (a rozhodně i mnohem čistší).

Záchod je nedílnou součástí historie. Kultura vyměšování vypovídá mnohé o celé lidské civilizaci. Toaleta je často článkem, který odlišuje pořádkumilnou  společnost od nepořádné. Nelze opomíjet ani vliv špatného nakládání s fekáliemi na životní prostředí. Například jen v Indii je lidmi vypuštěno okolo 900 milionů litrů moči a 135 milionů kilogramů fekálií za jeden den. Přitom k moderním – splachovacím záchodům tu má přístup pouze něco okolo 3 % populace.

Vyměšování se stalo námětem mnoha umělcům, kteří, zručně narážející na celospolečenská dogmata, nabourávali tabuizovaná témata a obohacovali tak literaturu o zajímavý, hluboce lidský prvek. Gilles Corrozel popsal toaletu následujícími verši:

Recess of great comfort                                                             Zákoutí skvělého komfortu

Whether it is situated                                                                 Ať kdekoliv umístěné

in the fields or in the city                                                           V polích nebo ve městě

Recess in which no one dare enter                                            Prostor, kterého se nebojí nikdo z nás

Except for cleaning his stomach                                                S výjimkou pročištění žaludku                  

Recess of great dignity                                                              Poslední úkryt ztracené důstojnosti