Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seValčík v podkovách (šestá část) - What´s left of the flag
Autor
Claire1990
,, Večer budeme utápět únavu ve víně,“ protáhla jsem si unavenou pravačku. Kíka zavrtěla nesouhlasně hlavou.
,, Maximálně v minerálce.“
,, A nebo v normální vodě,“ ušklíbla se Kája, pohled upřený na moje zmáčené kalhoty. Jak jinak. Kropila jsem jízdárnu a jako obvykle se mi podařilo úplně se zlít.
,, Dneska budeme cválat povinnou, asi celou, ale po půlkách,“ řekla Kíka.
,, OK,“ odpověděla jsem. A tak jsme cválali první půlku, upažení, mlýn s přednožkou. Loherovi se v mlýnech moc nechtělo, zkracoval, lonž jsem měla prověšenou a jak konstatoval On, směšně jsem mávala bičem. A tak mi kůň šel na prověšené lonži a šel krásně. Holky cvičily a Loher cválal a já tam stála s bolavou rukou a modlila se, ať mě to černé zvíře nezradí a jde.
Později odpoledne mě On učil trefovat se bičem do písmen, nejprve jízdárenských (point C, point A, point X) a potom i do o dobrou polovinu menších písmenek na ceduli se jménem sponzora, která visí na krátké stěně (point point of i). Nešlo mi to, ale když už jsem se strefila, měla jsem radost. A možnost mít radost v jednom dni hned dvakrát (kůň šel dobře a trefila jsem se do C) je důvod, proč miluju voltiž.
Druhý den šel můj kůň první. V půl desáté jsem ho vytáhla ven, omluvila se mu za zkaženou neděli a v závodním duchu jsem ho nechala odcválat celou povinnou. Byl excelentní. Toho si všiml jak On (seems as a good horse), tak i holky (Klári, dneska šel fakt hezky). Byla jsem opět šťastná a opět jsem si řekla, že na světě není štěstí krom vůně zpoceného koně, bolavých kolen a dlaně oslintané mrkvovou pěnou, když odměňujete svou lásku kostkou cukru. Pod dojmem toho kouzelného víkendu, který se stal kouzelný našim falešným zpěvem a mávnutím černých žíní, jsem začala věřit, že everything will be all right. Celé dva dny hrála na Onově laptopu písnička, o které nevím nic než jméno: what´s left of the flag a která pro mě bude už navždycky hymnou dvou kouzelných předjarních dní strávených v tom nejkrásnějším měsrě světa. Do závodů zbývá dvacet dní.