Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMísení
18. 03. 2009
4
2
1815
Autor
MAJKL65
Cítil jsem, že bere mě vítr
a unáší čas
do plachet tváří opřel se vichr
kde která ztroskotá zas
tvář má u břehů jiných světů leží
i s nákladem slov
kýl ztěžklý živočichy lží
paluba z peří sov
spí ve vlnách
smrt je velký sen
kdo mrtvý je snil alespoň den
tiše tlí v chaluhách
a srdce jeho sní úhoři
když dny jdou dál
kolem opuštěných kostí
kolem vší té zlosti
pod kříž stín růže
jsem ti dal
tvé oči
jsou hluboké jako hroby
když pláčeš
mísím se s zemí
2 názory
když pláčeš, byl mohlo být takovým hezkým zakončením této rozporuplné básně. Měsíc by konečně vyšel a řeka začala by téct
fuuuuha, posobi to na mna dost "pre formu, logika nie je az taka dolezita". hoci nieco v nej je, len z mojho pohladu dost nestastne vybrusene. pri podobnej teme treba postupovat skor opatrne, aby to neznelo az ako take klise..